14. kapitola - Vánoce a jiné (ne)příjemné věci

12. července 2009 v 20:33 | Danča |  HP - Poberti na druhou
Takže... Danča se vrátila z první části prázdnin a už je tu kapitola... teď zase já, i když nevím, kdy to stihnu.
Hezké počtení
papa
Nelll


Z pohledu Danči:

Konečně jsou Vánoce i Silvestr za náma. To by jste nevěřili, kolik se toho může o svátcích klidu a míru stát. A ke klidu mají rozhodně daleko.
Už od září jsem měla pocit, že my holky asi opravdu zvládáme několik věcí najednou. Všední dny vypadaly asi takhle: snídaně, škola, oběd, škola, famfrpál, večeře, Komnata nejvyšší potřeby(procvičování kouzel do školy i mimo školu a-to se dovíte později), úkoly(těch bylo požehnaně, protože tenhle rok nás čekají NKÚ), spát.
A víkendy zase nějak takhle: Snídaně, famfrpál, oběd, Komnata, úkoly, večeře, spát. Do toho všeho jsme se ještě stihly postarat o zábavu(vážně nevím, kdo obarvil Adámkovi vlasy na křiklavě růžovouJ), a vždycky jsme si našly čas na svoje kluky. A z ničeho nic se klidně objevil prosinec, začalo shánění dárků a já nabývala pocit, že jestli se Vánoc dožiju, jsem asi superžena.
................................…..18. 12. ……………………
Seděli jsme všichni(MRAT i Poberti) v pohodlných křeslech Nebelvírské společensky. Za oknem padal sníh a ještě zvyšoval ty snad třímetrové závěje na pozemcích. A Vánoce se kvapem blížily.
"Tak co, jak vyřešíme Vánoce?" zeptal se Petr. To byl vážně celkem problém, ale superženy myslí na vše.
"My jsme se o tom s holkama už bavily, a plán vypadá asi takhle:zítra se všichni přemístíme domů. Vánoce strávíme v kruhu rodinném a 26. se zase přemístíme sem. Mluvila jsem s Brumbálem, s přemisťováním místo vlaku se u starších počítá a návrat vprostřed prázdnin taky není problém. Jenom to musíme všechno nahlásit McGonagalce." Žádné námitky nepadly(dokonce ani od pana Remuse Rejpavého) a tak druhý den Minerva obdržela papír s našimi jmény a poznámkou 'přemístění, návrat 26. 12. na večeři'
..............................……19. 12. …………………………………
S hlasitým PRÁSK jsem se objevila v našem obýváku. Rodiče mě čekali, takže se postarali o to, aby tam nebyla žádná návštěva. Byla jsem ráda, že jsem zase s celou rodinou, ale vyhlídka na týden bez MRATu, Pobertů a Bradavic se mi zrovna moc nelíbila. Minulé roky jsem to tolik nevnímala. Vánoční prázdniny jsme trávili celé doma a nějak moc nám to nevadilo. Jsme si ale čím dál tím bližší. Jsme jako jediná velká rodina, takže třeba o letních prázdninách vystřídáme všechny naše domovy(kromě Lupinových) a všichni rodiče už nás dobře znají. A teď se děsím toho týdne bez ostatních.
..................................……26. 12. ………………………………
"Konečně zpátky" řekla jsem si v duchu, když jsem se se známým PRÁSK objevila před bránou bradavických pozemků. Bylo pozdě odpoledne(vytratit se v den svých 18tých narozenin hned po obědě by mi asi neprošlo) a byla jsem si téměř jistá, že všichni ostatní už tady budou a nemohla jsem se dočkat, až je zase uvidím. No, nemusela jsem čekat dlouho. Ještě než jsem stihla dojít k hradu, vrhlo se na mě sedm postav a v tu ránu jsme se všichni váleli ve sněhu. A když jsme se dost vyváleli, popadli mě a brodili se se mnou směr jezero. Když jsem se vyhrabala z ledové vody, teplo mi zrovna nebylo. Narozeninové házení do vody není špatnej zvyk a do Bradavic jsem ho zatáhla vlastně já. Jenže někdo má tu smůlu, že má narozky v zimě. Jediným pohybem hůlky jsem se usušila a s ladnou otočkou nakopla nejbližšího Rema, který se ještě ladnějším placákem odporoučel za olihní. Nakonec jsme se tam navzájem naházeli všichni. No uznejte-co by to bylo za narozeniny bez koupání?
....................................27. 12. ………………………………
"Vstávat, jsou Vánoce!!!!!" zařvala Kiki.
"Už zase?" ozvala jsem se nevrle a snažila se jí vytrhnout peřinu, kterou ze mě stáhla
"A proč je musíme slavit ráno? Já mám radši ty český večerní" ozvala se z vedlejší postele Nell, která zase bojovala s Magdou
"Tak to si asi rozeberem vaše dárky" pohrozila Kiki
"Dárky?!?!?!?!?" zařvaly jsme s Nell unisono a vyletěly z postelí.
A opravdu. U nohou každý postele byla hromádka dárků. Kiki s Magdou po sobě jen hodily pohled alá"oni fakt nejsou normální" a pustily jsme se do rozbalování.
Od Nell jsem dostala dlouhatánskou rudou šálu, od Kiki rudou pletenou čepici a od Magdy rudou tašku přes rameno. V krabici od Anabell byla spousta čokolády. A ne aby ste si mysleli, že mám ráda rudou a čokoládu!! Nell jsem dala červenej a černej kouzelnickém lak na nehty, Magdě duhovou pletenou šálu, Kikině obrovskou plyšovou včelu a Anabell(byla doma ale pošta fungovala) stříbrnej náramek s malinkejma zelenejme kamínkama, který jí krásně ladí k vlasům. Všechny jsme měli z dárků obrovskou radost, protože za ty roky už se dobře známe. Pak jsem si všimla balíčku, neurčitě pohozeného uprostřed pokoje. Zvedla jsem se z postele a šla se na něj podívat-byl úplně malej a byla k němu přivázaná cedulka MRAT.
"Dárek od Pobertů!!" křikla jsem na holky přes rameno a začala jsem rozbalovat. Když jsem konečně sundala všechen papír, zůstala mi v ruce malá černá krabička, a jak jsem jí tak otáčela v ruce, našla jsem na jedné straně malý zelený čudlík.
"Co myslíte, mám to zmáčknout?" zeptala jsem se holek, který mě zvědavě pozorovaly.
"Nic jiného nám asi nezbyde" zkonstatovala moudře Nell a tak jsem zmáčkla.
Takovej šok jsem snad ještě neměla, a to dost času trávim s Pobertama. Já s Kiki jsme zavřeštěli, Magda při urychleném kroku vzad ztratila rovnováhu a natáhla se na zem a Nell by nejspíš čekalo to samý, kdyby za ní nebyla postel, na kterou dopadla. Z tý malý blbý krabičky se totiž stal Adam v životní velikosti. Když jsme se trochu vzpamatovaly, pořádně jsme si ho prohlídly. Byla to naprosto věrná figurína s tím nejslizčím výrazem, jakého je ten kuní ksicht schopnej. Na boku měl cedulku

Od: Poberti
Pro: MRAT
Účel: Nácvik útoku na věrohodném cíli
Použití:1 stisknutí-Adam Tywoniak
2 stisknutí-Cordelie Figgy
3 stisknutí Viola Spinner
4 stisknutí Filsh
5 stisknutí Mrs. Norrisová
6 stisknutí universální barbie
7 stisknutí vypnutí

Všechny cíle byly stejně věrohodné, jako ten první. Když jsme vyzkoušeli pár jednodušších kouzel, zjistili jsme, že působí všechna jako ve skutečnosti-od velikosti bot, přes barvu vlasů až po různobarevné bubliny s nápisy.
A vsadim se, že Pobertům ani netrvalo moc dlouho něco takovýho vytvořit. Ale určitě jim to dalo tolik práce, aby se mohli urazit, že my sme jim nic nedaly. Ne že by jsme na ně zapomněli, to ani náhodou, jenže naše překvapení muselo počkat do silvestrovské noci. A do té doby prostě budou žít v přesvědčení, že jsme na ně buď zapomněly, nebo jsme se na ně vykašlaly.
.................................…..30. 12. ………………………………………
"Vánoce za námi, Silvestr před námi" řekla jako by mimochodem Kiki
"No, víte" začal po chvíli rozpačitého ticha Petr a tvářil se, jako by ho mučili "my s váma letos slavit nebudem"
"Cože? Proč?" zeptala se ohromeně Nell a my ostatní na kluky jen překvapeně zíraly. Možná si myslíte, že se nám zrovna zhroutil plán na překvapení pro kluky, ale opak byl pravdou.
"Není to doufám proto, že jsme vám nic nedaly k Vánocům?" zeptala jsem se s obavami v hlase a mezi tím se mi v hlavě pořád přehrával plán na zítřejší noc. Věděli jsme totiž, že s náma nebudou slavit a věděli jsme proč. Jenže kluci nevěděli, že my víme. A to bylo dobře
...........................…31. 12. ……………………
Kráčely jsme jakoby nic po zasněžených pozemcích. Kluci se s náma ve spěchu rozloučili hned po večeři a vypařili se. My jsme odešly chvíli po nich. Nespěchaly jsme-věděly jsme kam mají namířeno i jak se tam dostat. U vrby mlátivé jsme se zdržely jen tak dlouho, než Nell našla dlouhou větev a dotkla se suku na mohutném kmeni. Jedna po druhé jsme vlezly do chodby začínající mezi rozložitými kořeny. Když jsme byly všechny vevnitř, Magda rozsvítila hůlku a vydala se jako první směr chroptící chýše. Nestihli jsme ještě dojít moc daleko, když se zpoza zatáčky vyřítil Siri s Remem a Jamesem v patách.
"Co tady děláte?" "Vraťte se do hradu!" "Jak jste se sem dostaly?" spustili jeden přes druhého
"Klid" řekly jsme všechny unisono s širokým úsměvem
Kluci ztuhly překvapením. Před chvílí koukali na čtyři holky co se tlemily od ucha k uchu. Teď byli v chodbě před nimi vlk, bílá liška, kočka a hovawart(kdo nevíte co to je, podívejte se na konec článku).
Z němého zírání kluky vrátilo do skutečnosti vlkodlačí zavytí, ozývající se z druhého konce chodby. Siri zamumlal něco jako "Tohle vyřešíme zejtra" a k zvěřinci přibyli ještě jelen, krysa a obrovskej černej pes. Pak se celé to divné seskupení rozeběhlo za vlkodlakem.
Kdo by se na Silvestrovskou noc potloukal v Zapovězeném lese, možná by zahlédl něco velmi zvláštního. Pes vedle kočky, kočka vedle krysy, krysa vedle vlka, vlk vedle jelena, jelen vedle vlkodlaka a vlkodlak vedle sněhově bílé lišky. A mohl by zahlédnout i divnější věci-krysu držící se zuby dlouhých chlupů obrovského psa, lišku jedoucí na jelenovi, nebo kočku na zádech vlka. A to všechno běhalo tu úplňkovou silvestrovskou noc po lese, přeskakovalo spadlé stromy a brodilo se potoky, zatímco v hradu byly oslavy v plném proudu.
..................................1. 1. ………………………………
Seděli jsme v Komnatě a vysvětlování bylo v plném proudu. Hned jak Petra pustili z ošetřovny, zalezli jsme sem, nechali si vyčarovat pohodlná křesla. A kluci se začali ptát
"A vám vážně nevadí, že sem vlkodlak?" zeptal se nevěřícně Petr-asi po stý.
"Podívej, Petříčku, myslíš, že kdyby nám to vadilo, že by jsme s tebou běhaly celou noc po lese? To asi sotva, takže se přestaň tak blbě ptát." Odpověděla mu Magda, který už to lezlo na nervy.
"A od kdy vlastně o tomhle víte?" zeptal se Sirius, aby zakryl Petrovy rozpaky
"No, to že se kamarádíme s vlkodlakem jsme zjistily asi v polovině druháku" pustila jsem se do vysvětlování. "Tenkrát jsme se dohodly, že dokud nám to neřekne, budem se tvářit, že nic nevíme. Potom jsme někdy ke konci třeťáku zjistily, že jste ze sebe udělali zvěromágy. Ještě před prázdninama jsme se dohodly, že to zkusíme taky. Celý prázdniny a většinu čtvrťáku jsme četly všechno, co jsme našly o vlkodlacích a zvěromázích. Do prázdnin jsme se zvládly každá aspoň jednou přeměnit, takže tyhle prázdniny jsme strávily čtením o svých zvířecích podobách. No a tenhle rok jsme každej den strávily hodinu tady v Komnatě a cvičily jsme jak přeměnu, tak i zacházení se svým zvířecím tělem. A to je asi tak všechno" zbytek večera jsme se bavili o všem možném a tak trochu jsme si vynahradili ten Silvestr:-)
...................................……….3. 1. …………………………
Mířila sem do Komnaty. Měli jsme tam sraz s Pobertama, protože společenka už se plnila-zejtra začne škola. Jak jsem skoro běžela po chodbě, nedávala jsem bacha na cestu a do někoho jsem vrazila. Už jsem se chtěla začít omlouvat, když v tom mi došlo, že je to Alex.
"Jé ahoj. Kdy ses vrátil?"
"Asi před hodinou. Zrovna sem tě šel hledat. Nepudem se projít?"
"Strašně ráda, ale asi až zejtra. Teď na mě čekaj holky. Promiň" řekla jsem omluvně
"A jenom holky?" zeptal se najednou takovym divnym tónem
"Ne, budou tam i Poberti. Proč se ptáš?" Byla jsem zmatená, ale už jsem začínala tušit
"Ale jsou to jenom kamarádi, že jo?" zeptal se útočně a potvrdil moje podezření
"Ty žárlíš! JO, jsou to JENOM KAMARÁDI, když tě to tak zajímá" měla jsem co dělat, abych neřvala
"A nějaký tvoji kamarádi jsou jako důležitější než já?" hlas mu přeskakoval a začínal rudnout
"Dokud si neřek tohle, možná jste byli na stejno, ale teď ses dost propad. Moji kamarádi si mě totiž nepřivlastňujou. Nejsou sobecký a nikdy na mě neřvali, když jsem jim řekla, že s nima někam nemůžu, protože budu s tebou. Nejsou to egocentrický sobci, který by mě měli akorát jako nějakou ozdobu, aby všem ukázali, že maj holku" neřvala jsem, ani jsem nebrečela. Alex na mě jenom nasraně zíral a nebyl shopnej slova. Jestli čekal, že se nechám buzerovat a že se mu snad budu omlouvat za to, že jsem dala přednost kamarádům, tak se šeredně splet. "A víš co? Hledej si nějak jinej objekt svýho přivlastňování a buzerování. Já tohle nepotřebuju. Obejdu se bez tebe. Takže teď řikám konec. Konec tohodle pitomýho vztahu. K-O-N-E-C" vyhláskovala jsem mu naprosto klidně a odešla jsem.
Když jsem dorazila do Komnaty, všichni už byli nervózní
"Kdes byla?" zeptala se naštvaně Nell "Mysleli jsme, že už nepřídeš"
"Sorry, rozcházela jsem se s Alexem" řekla jsem klidně.
Jak jsem tak sledovala jejich překvapený tváře, něco mě zarazilo. Na Remově tváři jsem zahlídla úsměv a vypadal šťastně a výtězoslavně, jak ještě nikdy. Asi bych měla na ošetřovnu-mám halucinace¨. Pustila jsem to z hlavy. A ten den kluci poupravili dárek k Vánocům. Vypnutí se posunulo na 8 zmáčknutí a na 7 se dostal nový terč-Alex Abott



hovawart-Kiki

vlk-Danča

liška-Magda

kočka-Nell

krysa-James

pes-Rem

jelen-Siri

vlkodlak-Petr
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tahle povídka?

Ano 51.4% (18)
Začátek ušel, teď nic moc 5.7% (2)
Ujde to 5.7% (2)
Nic moc 5.7% (2)
Jak který díl 8.6% (3)
Po hroznym začátku už to celkem jde 5.7% (2)
Ne 17.1% (6)

Komentáře

1 Terka Terka | E-mail | Web | 13. července 2009 v 2:31 | Reagovat

pěkný pěkný=) jen mam tročku bordel v Pobertech jak ste mi to přeházeli jinak dobrý=)

2 Nelll Nelll | 13. července 2009 v 13:18 | Reagovat

na to existuje jen jediná rada: udělej si tabulku... já to sice píšu, ale taky si to doteď nepamatuju:D

3 pansy73x pansy73x | Web | 13. července 2009 v 18:34 | Reagovat

wooooow...kráááásný :) ty obrázky :) já v tom bordel už nějak nemám :D a Removu zvířecí podobu máme doma jako hafana :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama