13. kapitola - Oslava s následky...

23. června 2009 v 16:00 | Nelll |  HP - Poberti na druhou
Ahojík lidi :) asi za dvě hodiny odjíždím na školní výlet, takže jsem celkem ráda, že už je to přepsané. Vůbec nemám čas to po sobě znovu číst, takže omluvte všechny ty chyby, co tam jsou... jako například jména opravená počítačem, blbá znaménka a nesmyslné věty. Až se vrátím, možná na to juknu a opravím to.

Hezké počtení,
papa

Nelll


Z pohledu Nell:

A slavilo se.
Sotva jsme se v jednom velkém objímajícím se chumlu dostali do Společenské místnosti, zmizeli Remus, Petr, Magda a Kiki někam do neznáma. Vrátili se obtěžkáni lahvemi i jídlem. Kdepak asi byli…?

"Hele, h-hele, necháme se ostříhat! Všechny! T-to bude chichichi psina chachacha! Už se nemůžu dočkat!" sdělovala mi Danča zvesela, přičemž se musela držet stolu, ale ani to jí nezachránilo před pádem na zem ve chvíli, kdy chytla nehorázný výtlem. Se soucitem jsem se na ní podívala. Takhle namol snad ještě nikdy nebyla.
To já se dnes držela celkem zpátky, zatím…jenže jak tak koukám na osazenstvo společenky, bude mi má dnešní střízlivost na nic. Dokonce až na škodu, protože jestli nemám halucinace, tak ten podivný výjev v protějším rohu je skutečnost. Halucinace asi nemám, z čehož vyplívá, že už je možné všechno a já se začínám bát, co mě dneska ještě potká.
Pro ospravedlnění mého nesmyslného blekotání Vám osvětlím, co se přede mnou dělo.
Na křesle v protějším rohu seděla Anabell a před ní na malém stolku stála jedna řada panáků. Proti ní byl usazen Petr, před kterým byla druhá řada. Když jsme zamířila blíž, jasně bylo vidět, že prvních pár skleniček v každé řadě je už prázdných. "Že by pijácký souboj dvou slušňáčků?" pomyslela jsem si s úšklebkem.
To ale rozhodně nebylo to nejpodivnější. Vedle Anabell totiž seděl Sirius, nadšeně ji povzbuzoval a jedna ruka mu spočívala na Anabelliných ramennou. No a jak už nejspíš všichni tušíte, Anabell se vůbec nebránila. Podobně na tom byl i Petr s jakousi havraspárskou čtvrťačkou. Škodolibě jsem se usmála při představě Anabelliny reakce až vystřízliví, a pak jsem radši zamířila jinam.
Za chvíli mi bylo jasné, že rozhodně neoslavuje jen Nebelvír. Potvrdila mi to nafintěná blondýna na Remusově klíně i pohled na mé zbývající kamarádky - Magda s Oliver se u baru bavili s Kiki a Willem. V první chvíli jsme k nim vesele zamířila, ale po pár krocích ze mě dobrá nálada dočista spadla. Pohled mi totiž spočinul na otvoru do místnosti. Otvorem právě prolézal Alex a hned za ním Bert.
Nevím ani jak se to stalo, ale najednou jsem ochromeně stála, do očí se mi draly slzy a v hlavě mi zmateně vířily obrázky mých přátel, až splynuly v jeden jediný bolestný výsledek. Jsem jediná sama. Sama. I když bych o někoho stála. Sama, dnešní večer stoprocentně. Tohle poznání mnou projelo jako nůž a spustilo vodopád, do té doby pracně zadržovaných, slz. Chvíli jsem jen stála, zhluboka dýchajíc. "Tak dost" ozvala se vzápětí další má myšlenka. Jako na povel jsem se uklidnila, otřela slzy, nasadila oslnivý úsměv a pár kroky došla přímo k baru.

"Čau, bavíte se dobře?" zeptala jsem se.

"Jo, je to tady úplně skvělé." odpověděl mi Oliver. "A úplně nejlepší je, že neoslavuje jen Nebelvír!" dodala Kiki.

Hlava mi kývla na znamení souhlasu a já nezávazně prohodila: "Má mysl právě dospěla k závěru, že střízlivost je dnes na nic." Během těchto slov už ke mně putovala láhev obyčejné mudlovské slivovice. "Se skleničkou se obtěžovat nebudu," blesklo mi ještě hlavou, než jsem si přihnula přímo z láhve.
Hovor těch čtyř šel kolem mě, vše okolo se víc a víc houpalo a rozmazávalo. Do posledního záblesku mé paměti se dostala už jen vzpomínka na to, jak se mě Bert přišel zeptat, jestli si s ním nezatancuji.
Vím, že jsem souhlasila, ale zároveň s námi na parket putovaly i dvě flašky rumu. Pak už si nic nepamatuji. Jen houpání, hluk, pak ticho a nakonec nic.
Jenže to nic brzy skončilo šílenou bolestí hlavy. Okamžitě mi bylo jasné, že se mé vědomí právě probudilo a spolu s ním se hlásí i pořádná kocovina. Můj bleskový start k záchodové míse už byl naprosto zbytečný, jelikož má nevolnost byla prostě rychlejší než já. Stihla jsem se jen natočit na bok a zvracet mimo postel. Ani si nedokážete představit, jaké bylo mé překvapení ve chvíli, kdy nevolnost ustala a já pod sebou mohla vidět velký kýbl.
"Šikovné kamarádky," pomyslela jsem si, natahujíc se pro hůlku, abych tu nechutnost odstranila.

"Dobré ráno ožralo!" ozval se náhle Magdin hlas.

"Co se stalo? Jak jsem se sem dostala? Kolik je hodin, který den a co jsem pro všechno na světě vyváděla?" otázal se zase můj hlas, zatímco já se radši znovu naklonila nad kýbl.

"Je neděle, chvíli po jedenácté, přinesly jsme tě sem a…" odpověděla mi Magda.

"A co…? Co se stalo?" naléhala jsem zděšeně dál.

"Vážně to chceš vědět?" ptala se Magda.

"Jo, vážně chci." ujistila jsem jí.



"Tak dobře, ale nejdřív se jdi umýt a zkulturnit, vypadáš jako nemocná mrtvola." ušklíbla se má kamarádka.

"Děkuji, pochvala po ránu vždy potěší. Mimochodem, máme ještě ten lektvar proti kocovině?" zeptala jsem se s nadějí, avšak Magda jen s poťouchlým úsměvem zakroutila hlavou.

"Ne ne, ten už došel." usmála se na mě a rychle nastavila ruce proti letícímu polštáři.

Ten druhý, který letěl jako odplata na mou osobu už svůj cíl bohužel našel, protože já na nějaké uhýbání vůbec neměla sílu a po pravdě řečeno, jsem si letícího nebezpečí vůbec nevšimla, jelikož mě zaujaly dvě další postele, které byly ještě obsazené.

"Já nejsem poslední?" otázala jsem se ve dveřích koupelny s pohledem upřeným na polštář, zalitý rudými vlasy.


"Ne. Tyhle dvě budou také celkem nadšené, až se dozví, co vyváděly. I když u Danči to zas tak hrozné nebylo." Odpověděla mi Magdi.

Po dlouhé ledové sprše a s tunou šminek na flekatém obličeji byl pohled do zrcadla pořád ještě horší než obvykle, ale přece jen to bylo lepší oproti okamžiku probuzení.
Po cestě z koupelny jsem minula zelenou Danču, která nejspíš měla stejný problém jako já. Než stačil kdokoli udělat cokoli, - třeba se jen nadechnout - ozvalo se hlasité zasténání, po kterém následoval Anabellin boj s peřinou. Dalo by se říci, že vyhrála peřina, protože jediné, co Anabell stihla, bylo natočit se na bok a všechno to vyklopit do kýble, který jí Magda pohotově přičarovala.
Teď jsem se musela smát zase já. Uvědomuji si, že je to ode mě strašně škodolibé a zlé, ale nesmát se, bylo prostě nad mé síly. Moje zlomyslnost se však velmi rychle obrátila proti mně, jelikož hlava i žaludek reagovaly na toto veselí velmi nelibě.

"Ani prášeček by nebyl?" zeptala jsem se prosebně Magdy a vzápětí vděčně chytla platíčko s pilulkami.

"Jdeme na oběd?" zajímala se Magda, než o něco hlasitěji křikla ke koupelně: "Anabell, už budeš?"

"Momentík," dostalo se jí mdlým hlasem odpovědi.

Bude tam kafe?" zeptala jsem se najednou vyděšeně.

"Je to oběd, takže těžko říct," odpověděla mi Danča.¨

"Tak to je špatné! Já chci kafíčko a do kuchyně je to moc daleko!" postěžovala jsem si. Odpovědí mi však byly jen oči, protočené v sloup.

"A kde je vůbec Kiki?" zeptala se Anabell, stojící ve dveřích koupelny.

"Šla s Willem někam ven," informovala jí Magda.

…………………………………………………………………………………………………..

Po obědě, kde se mi podařilo šokovat celou Velkou síň výkřikem "Áááá, mají tu kafeee! Hodní skřítečci!" jsme se vrátily do Společenské místnosti a Anabell opět narazila na náš problém slovy: "Tak dozvíme se konečně, co jsme včera vyváděly?"

Magda po nás všech přelétla zářivým škodolibým úsměvem a pak se líně pustila do vyprávění: " Tákžee, Danča se jen dost motala, kecala něco o novém sestřihu a nakonec předvedla s Alexem menší líbačku."
Danče se po obličeji rozlil výraz zděšení, já se však děsila ještě víc, protože jsem si vzpomněla na Magdina slova "Danča na tom byla ještě dobře".

Mezitím už ale Magdi pokračovala: "No, Nell byla nejdřív úplně v pohodě. Pak ale přišla k nám k baru, popadla láhev slivovice a za necelých 15 minut byla totálně opilá. Než jsme jí stihly dostat do postele, přišel tam jeden kluk z Mrzimoru, - myslím, že se jmenoval Bert - a zeptal se, jestli nepůjdeš tancovat" líčila dál, teď s pohledem stočeným přímo na mě.

Chvíli si vychutnávala pohled na mé zoufalství, ale pak se přeci jen slitovala: "Ty jsi mu okamžitě odpověděla, že klidně, jenže místo toho, bys tu láhev nechala u baru, popadla jsi ještě druhou pro něj, takže na tom byl za chvíli stejně jako ty. Chvíli jste jen tancovali, ale pak jste se začali také líbat. Vlastně skoro ve stejnou dobu. Možná jste se vzájemně inspirovali…"


" A d-dál?" vykoktala jsem ze sebe zděšenou otázku.

"Ne, neboj, dál jste se nedostali. Za chvíli to s vámi praštilo a usnuli jste přímo na parketu." uklidňovala mě Magda.

Nějakou dobu jsem je n seděla, čučela do blba a přemýšlela, jestli se mám jít zabýt, tvářit se jako by ni, nebo se radovat.
Z mého zadumání mě vytrhla až Anabellina otázka, pronesená slabým vystrašeným hláskem. "A já?"

"Sirius s Remusem se tak dlouho naváželi do tebe a Petra, až jste se rozhodli, ukázat jim a šli jste si dát pijácký souboj. Kdo vyhrál netuším. Viděla jsem jen, jak tě Sirius nadšeně povzbuzuje, až jste nakonec skončili také u líbání. Prostě tu včera panovala velká originalita," objasnila i jí ta jediná, včera večer střízlivá osoba.

Avšak dál se nedostala, protože Anabell jí rázně skočila do řeči: "Chceš říct, že Black začal líbat mě. Ale já mu určitě jednu vrazila a odešla jsem."

"No to právě ne. Je fakt, že začal Sirius…nejspíš. Ty jsi ale celkem dlouho vypadala spokojeně, a když jsi ho konečně odstrčila, byly ti v očích vidět slzy. Pak jsi utekla," opravila jí Magda, načež Anabell po chvilkovém tichu hlesla: "Jdu se zahrabat," a k našemu nesmírnému překvapení se skutečně zvedla a posléze zamířila ven z místnosti.

Já jsem ještě chvíli jako bez života zírala za ní. V hlavě mi to šrotovalo, až jsem z ničeho nic vyběhla za ní. Běžela jsem skoro tryskem, protože mi bylo jasné, jak to dopadne, jestli začnu znovu přemýšlet. Jestli hádáte, kam mám právě namířeno, tak vám to objasním - za Bertem.
Jak už to tak v povídkách bývá, narazila jsem na něj ve Vstupní síni.

"Ahoj, pamatuješ si něco ze včerejška?" dostala jsem ze sebe.

Chvíli jen roztomile rozpačitě koukal, pak se trochu pousmál a odpověděl mi: "Ne, ale bylo mi vylíčeno." Odmlčel se, "tobě nejspíš také.

Jen jsem trochu kývla a pak po chvilkové pauze vyklopila: "Takže?"

…………………………………………………………………………………………



"Dobrý večer všem! Doufám, že vám nebude vadit lehké nedodržování kolejního sedacího pořádku?" usmála jsem se na mé kamarádky.

Aniž bych čekala na odpověď, strčila jsem Berta na nebelvírskou lavici a usadila se mu na klíně.

Ano, skutečně byla ještě pořád tatáž neděle, jenže už večeře a já byla na rozdíl od rána megašťastná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tahle povídka?

Ano 51.4% (18)
Začátek ušel, teď nic moc 5.7% (2)
Ujde to 5.7% (2)
Nic moc 5.7% (2)
Jak který díl 8.6% (3)
Po hroznym začátku už to celkem jde 5.7% (2)
Ne 17.1% (6)

Komentáře

1 pansy73x pansy73x | Web | 24. června 2009 v 19:31 | Reagovat

tak aspoň někde sem byla střízlivá ×D×D na výletě sem se trošku opila a přišla k nám učitelka ale úspěšně ututláno... a napsala sem Maru! ×D×D a pak sem se mu omluvila protože to napsala Verča ×D Ale dobrá kapča těšim se na další

2 Terka Terka | E-mail | Web | 26. června 2009 v 14:03 | Reagovat

pěkný pěkný=DD začíná to vypadat zajímavě=)

3 Nelll Nelll | 26. června 2009 v 16:01 | Reagovat

noo...těžko říct, kdy bude další :( jinak dík za pochvalu:)

4 pansy73x pansy73x | Web | 26. června 2009 v 21:16 | Reagovat

jak težko říct? ×D prostě prázdniny=volno=psaní ×D ale ne počkej, vy máme moc věcí na práci... Ale na skoutech, nebo v čem to je Danča, se dá psát ×D

5 Nelll Nelll | 9. července 2009 v 12:08 | Reagovat

1, psát možná jo, ale počítač ve stanu opravdu nemají...
2, neradila bych ti nazývat to skauti :D
3, podle toho, co Danča říká, je tam takový program, že během dne nic nenapíšeš a večer tak leda při baterce, což si lidi, kteří ví, co to jsou brýle a čočky dobře rozmyslí :D

6 Danča Danča | Web | 12. července 2009 v 12:16 | Reagovat

1. na tábor jedu až tuhle sobotu a jestli Nell stihne kapitolu, budu psát kdy to pude
2. minulý dva tejdny jsem strávila na chatě v Tatrách, bez elaktriky a s téměř každodení túrou, ale kapitola je napsaná a zrovna jí přepisuju

7 Nelll Nelll | 12. července 2009 v 15:49 | Reagovat

no to vyjde nastejno, jestli chata bez elektřiny, nebo stan... :)

8 kiki kiki | E-mail | 13. srpna 2009 v 10:26 | Reagovat

supéer

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama