12. kapitola - Famfrpál

24. května 2009 v 19:02 | Danča |  HP - Poberti na druhou
Tak jsem to konečně přepsala(na papíře to už mám dva tejdny), a je tu dvanáctá kapitola. Teď je řada zase na Nell. Tak teď už čtěte a hlavně nezapomeňte komentovat
Danča


z pohledu Danči:
Už jsem se zmínila, že s Nell hrajeme famfrpál? A začíná nám to i jít. Já se občas trefím do potlouku místo vlastní hlavy a Nell chytá camrál, aniž by padala z koštěte. A věřte mi, že sledovat tu malou postavu, jak se s jekotem řítí za míčem, obě ruce napřažený před sebe, tak to opravdu stojí za to. Zvlášť když pokaždé chňapla po camrálu tak, že udělala ve vzduchu kotrmelec a poroučela se k zemi. Ale to už naštěstí je minulost. Každý sobotní dopoledne jsme poctivě chodily na společné tréninky-prostě všichni kteří uměli trochu hrát a nedostali se do kolejního družstva (až na Zmijozeláky, samozřejmě). Zlepšovaly jsme se rychle, a za chvíli jsme byly na trénincích nejlepší.

.......................sobota, 11:30hod......................
"Já už vážně nevim, jak tomu malýmu paku vysvětlit, že nemusí ječet pokaždé, když se blíží míč." Stěžovala se Nell v šatně po jednom obzvláště namáhavém sobotním dopoledni. Staly jsme se totiž něčím jako trenérkami. Nell se snažila vysvětlit ostatním střelcům jak mají hrát, aby pokaždé nezpůsobili pohromu, a já se snažila dosáhnout něčeho podobně nemožného-aby odrážeči pálkami trefovali potlouky a ne hlavy spoluhráčů-ta moje ještě pořád brněla a před očima mi sem tam kmitaly barevné hvězdičky.
"Asi bychom měli jít na oběd" navrhla jsem, když jsme se převlékly. "Mám totiž děsnej hlad, a když mám prázdnej žaludek, jsem ještě vzteklejší než normálně a mohla bych Jakeho zavraždit jeho vlastní pálkou."
"Kolikrát dneska?" zeptala se Nell a cukaly jí koutky. Jake byl páťák jako my a svým odrážeckým uměním byl známý.
"Zlepšuje se. Mě trefil jenom čtyřikrát a ostatních sem napočítala šest. Jenže má taky čím dál tím lepší trefu, takže příště mi udělá frakturu lebky. A dem na ten oběd." Zavelela jsem a vydala se na cestu k hradu. Uprostřed pozemků nás dohnal Sirius.
"Co ty tady?" zeptaly jsme se unisono
"Byl jsem hledat nový hráče pro Nebelvír. Hrálo za nás dost loňskejch sedmáků, já jsem teď samozřejmě kapitán." No jo, sebevědomí mu nechybí, ale pořád lepší než Remus.
"To jako tady?" zeptala se zděšeně Nell "vždyť většina z nich nerozezná potlouk od camrálu! A ty který zvládnou tohle, ty sestřelujou z košťat svý spoluhráče nebo střílej na vlastní brány."
"To sem si taky všim" odpověděl klidně Siri "jenže to neplatí o všech. Vy dvě totiž hrajete skvěle"
Nell se nevěřícně zastavila ve stejnou chvíli jako já a zíraly jsme na Siriho, jako by spad z Marsu.
"Tak co, dete do toho?" nevydržel to. "Že váháš" odvětila Nell, která už se stihla vzpamatovat, se širokým úsměvem. Oba se podívali na mě. "Jasně že do toho du" vzpamatovala jsem se konečně a radostí mi skoro přeskakoval hlas.
"To sem rád. Tak zejtra v sedm na hřišti." Oznámil ještě a odešel. A nás okamžitě přešlo nadšení.


..............................neděle 6:45......................................
"Nell, Nell vstávej!" normálně bych už hystericky řvala, ale v pudu sebezáchovy sem se snažila nevzbudit ostatní spolubydlící.
"Co zas je?" zamumlala Nell, ale pak zahlédla čas na budíku a vyletěla z postele nadzvukovou rychlostí. Za rekordní čas jsme se oblíkly a vyrazily z ložnice. Ve spolčence jsme se málem srazily s naším slavným kapitánem a společně jsme sprintovali na pozemky. Smykem jsme zabrzdili před šatnou, a když jsme vcházeli dovnitř, akorát odbíjelo sedm hodin-jsme dobrý.
V šatně už seděli tři lidi-dva kluci a jedna holka. "Ahoj" pozdravila jsem rozpačitě. Nell radši mlčela a Sirius se začnal tvářit zděšeně. "Kde je Alice?" zeptal se a těkal očima po místnosti."
"Řekla, že s nima hrát nebude" odpověděla mu vysoká dívka a kývnula směrem k nám.
"A to si vážně myslela, že vezmu ty dvě barbíny?" začal se rozčilovat Siri "Vždyť ani neuměj nasednout na koště! No ale nemá cenu se rozčilovat. Dneska budem trénovat bez jednoho střelce a do příště snad někoho seženu." Už se chystal vyjít na hřiště, ale zarazila ho zase ta holka.
"A co nás třeba představit?!"
"Sorry" podíval se na nás omluvně "Danča je naše nová odrážečka a Nell bude střílet. Kate je brankářka, Thomas" ukázal na mohutného kluka "je odrážeč a Simon střelec." Naposled jmenovaný měl snad dva metry a s Nell hrozně kontrastoval, tak uvidíme, jak jim to spolu pude. Nakonec byl trénink nade všechna očekávání. Docela jsme zapadly. Když jsme v deset dorazily na snídani, byly jsme unavený, ale happy. Ve středu nám Sirius představil posledního střelce. A víte, koho ten debil vybral? Remuse. Ani nevim, jestli někdy viděl koště. Naštěstí si ho Nell a Simon vzali do parády a trénovali s nim snad každej den. Pak se přiblížil první turnaj roku (Nebelvír-Zmijozel) a nám začalo peklo. Atentáty na naše hráče se stupňovaly. Když jsem se, ten týden po čtvrté, vracela z ošetřovny, rozhodla sem se s tím něco dělat a na odpoledne jsem svolala družstvo, MRAT a Poberty do Komnaty nejvyšší potřeby-moc šikovná místnost, ale o tom zase jindy

...........................18:00, Komnata nejvyšší potřeby......................
"Tak jsme tady, ale nikdo neví proč" no jo, Rem zase rejpe
"Jsme tu proto, že za tejden je turnaj se Zmijozelem" odpověděla jsem
"No tak to bychom se měli scházet v trochu jiný sestavě a na hřišti, ne?" Klid, to chce klid
"Tady de ale o to, že se chcem toho turnaje dožít" nic nenamítá-rekord
"No a proto jsem vymyslela pár bezpečnostních opatření."

.........................příští den, 13hod, chodba............................
"Co máme teď?" zeptala jsem se Nell
"Myslim, že přeměňování" odpověděla mi. V tu chvíli jsem zahlídla oranžový paprsek, který se k nám odkudsi blížil. Hrklo ve mně. Tohle kouzlo už na mě použili dvakrát, a já nechtěla mít znova nos velikosti dýně. Kouzlo se ale vytratilo asi metr před náma, když narazilo do kouzelného štítu. Téměř zároveň se objevil další paprsek, tentokrát zelenomodrý, a mířil opačným směrem než ten první. Trefil jakousi blondýnu, samozřejmě ze Zmijozelu, a okamžitě jí vypadaly všechny vlasy. Nebojte, hned tak jí nedorostou. Věděla jsem, že to všechno má na svědomí Magda, ale nehledala jsem jí. Musela být v davu kousek od nás.

...............2 dny poté, 17hod, společenská místnost....................
"Tak co dneska?" zeptala se Nell. Od setkání v Komnatě uběhly teprve tři dny, ale atentátů rychle ubývalo. "Na Kate zaútočil jeden sedmák." oznámila Annabell. Nikdo jiný se už neozval. Jen tak pro srovnání-než nás začali kamarádi hlídat, útočili na každého člena týmu tak šestkrát denně. Každý si holt rozmyslel, jestli na nás útočit, když vyděl, jak dopadli jiní, kteří to zkusili.

..............................sobota, 7:00hod..............................
"Nell, vstávej. Nerada bych hrála s prázdným žaludkem" řekla sem polohlasem a zatřásla s ní.
"Dyť už du" zamumlala rozespale a začala se oblíkat. Do společensky jsme dorazily jako první, ale za chvilku přišly holky z MRATu a Kate, Poberti dorazili hned po nich. Ve Velké síni bylo taky skoro prázdno, jenom u zmijozelskýho stolu seděl jejich tým a pár nadšenců. Hned na nás začali pokřikovat urážky, ale zaútočit si netroufli, protože u profesorského stolu také nebylo úplně prázdno. My jsme si jich nevšímali a v klidu jsme se pustily do snídaně. Nervozita se nás nijak výrazně netýkala, věděly jsme, že pro přípravu jsme udělali maximum. Jenom jsme se trochu báli, abychom jemnou a čestnou hru Zmijozelu přežili všichni ve zdraví.

................................... sobota, 8:50hod...............................
"Tenhle zápas bude bolet, takže spoléháme hlavně na Danču a Thomase." Jo, poznali jste dobře-Siriusův předzápasový projev (=nic nového vám neřekne, ale psychiku zlikviduje spolehlivě)
"Tak dem" zavelel, a my se vydali na popraviště.....ehm hřiště, pardon. Nějak jsem jenom věděla, že Zmijozeláci jsou schopný všeho. A jak se brzy ukázalo, měla jsem výjimečně naprostou pravdu. Grabe-taková vypatlaná gorila-vzal asi po deseti minutách Nell pálkou po hlavě. Naštěstí je tak levej, že se pořádně netrefil a Nell mohla dál hrát. Stejně to ale neměl dělat. Když se k tomu tupohlavci zase blížil potlouk, byla jsem připravená kousek nad ním. Když se už už chystal odpálit míč, protočila jsem se na koštěti tak, že jsem se ho držela jenom nohama. Na poslední chvíli jsem změnila dráhu potlouku a ten trefil Grabeho přímo do té jeho prázdné hlavy. Odporoučel se k zemi a my s Thomasem měli o starost míň. Je ovšem otázka, zda to nebylo lepší předtím. Začala jsem totiž vnímat okolí a zaslechla jsem hlas, na který se u mě vyvinula silná alergie - Tywoniak. A co hůř, jeho hlas -kouzlem zesílený-vycházel z komentátorského stanoviště
"No, víte, já osobně si myslím, že sport jako takový je zcela zbytečný, a že lidé, kteří se jím zabývají, neoplývají zrovna velkým intelektem. Měli by se radši věnovat rozvoji svých duševních schopností, ale oni se místo toho zabývají sportem. Přesto jsem se samozřejmě uvolil tuto akci komentovat, neboť si myslím, že není od věci vnést sem trochu intelektuality." Během jeho proslovu jsme dali dva góly, ale to se ho evidentně netýkalo. Já jsem jenom nevěřícně seděla na koštěti a snažila se potlačit silnou touhu zvracet. "Jestli to takhle pude dál, tak to asi nepřežiju" řekla jsem si v duchu a rozhodla jsem se jednat. Odletěla jsem před komentátorské stanoviště a vší silou se snažila nevnímat ten hlas. Cestou jsem minula Goyla, druhého odrážeče Zmijozelu. Jak jsem předpokládala, rozhodl se kamaráda pomstít. Vznášela jsem se mezi ním a Tywoniakem, který se zrovna věnoval psychologii Pobertů. Naštěstí měl Goyle lepší mušku než Grabe, takže střela, které jsem se bez problémů vyhnula, trefila milého Adámka přesně do hlavičky. McGonagalová, která stála vedle něj, vypadala, že si náramně oddychla. Poslala nějaký dva sedmáky, aby ho odnesli do hradu, a začala se rozhlížet po novém komentátorovi. Naštěstí hned kousek od ní stáli Poberti s MRATem. Minerva kývla na Magdu, a ta se okamžitě chopila mikrofonu.
"Takže teď, když jsme se zbavili pana Inteligentního, za což mimochodem vděčíme Goylovi ze Zmijozelu, můžeme se začít věnovat takovým těm nepodstatným věcem jako je sport. Nebelvír vede 80:10 a Zmijozel hraje v oslabení, neboť pan Grabe je zrovna na exkurzi v ošetřovně. Míč má v držení Nela Brynychová z Nebelvíru......." Dál už jsem nevnímala, a konečně jsem se mohla věnovat hře. Bylo to pořád stejný-Zmijozeláci mlátili do našich (za což jim Magdi, za hlasitého protestování paní profesorky, pěkně zanadávala), a já s Thomasem zase mlátili do Zmijozeláků(v čemž nás Magda, za méně hlasitých protestů, nadšeně podporovala). Za necelou půlhodinku Siri chytil zlatonku a vyhráli jsme 280:30. Nebelvírský tým přežil bez úhony, a mohlo se slavit......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tahle povídka?

Ano 51.4% (18)
Začátek ušel, teď nic moc 5.7% (2)
Ujde to 5.7% (2)
Nic moc 5.7% (2)
Jak který díl 8.6% (3)
Po hroznym začátku už to celkem jde 5.7% (2)
Ne 17.1% (6)

Komentáře

1 Nelll Nelll | 24. května 2009 v 20:23 | Reagovat

Joooo

2 Pansy73x Pansy73x | Web | 25. května 2009 v 15:38 | Reagovat

no paráda- ale já bych neprotestovala ×D teda ne tak hlasitě :) a Nelll doufám že víš co to znamená×D×D

3 Nelll Nelll | 25. května 2009 v 20:23 | Reagovat

Jo, ale psát začnu až se mi bude chtít, nejpozděj snad o víkendu :D

4 Danča Danča | Web | 25. května 2009 v 22:19 | Reagovat

Jenom moc nespěchej. Já si klidně počkám-hlavně že je řada na tobě:-D

5 Terka Terka | E-mail | Web | 28. května 2009 v 17:58 | Reagovat

paráda!!:-) ale nelll piš rychle než to zase zapomenu:-D

6 Nelll Nelll | 31. května 2009 v 14:27 | Reagovat

Tenhle týden o zbytečných předmětech sned něco napíšu :D

7 pansy73x pansy73x | Web | 31. května 2009 v 16:06 | Reagovat

Doufejme Atreyi, doufejme

8 kiki kiki | E-mail | 23. července 2009 v 16:37 | Reagovat

supéér

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama