Kapitola 9. Návrat do školy

9. listopadu 2008 v 13:55 | Danča, Nelll a Pansy |  HP - Poberti na druhou
Takže je tu další kapitolka.Nevěděla jsem jak jí nazvat tak je to prostě jen kapitola 9. Jak vám asi dojde Nell teď nemá moc času a Danča si taky ne, takže jsem Nell pomohla a přepsala jsem to do PC.Hezky si to užijte:-)
Pansy73x



Z pohledu Nelll:


Takže je tu pátý ročník. Super! Vlastně musím říct, že jsem se do školy těšila. Hlavně na lidi a zábavu. Doma byla pěkná nuda. Naštěstí jsem byla doma jen asi měsíc…. Ten ovšem stál za to. Před očima se mi při vzpomínání míhají jen samé babičky, tetičky, sestřenky atd… Prostě hrůza. Chápu, že je fajn věnovat nějaký ten čas babičkám, když celý rok nejsem doma, ale ti ostatní? Omezím se na popisování návštěv u babiček. A ještě míň, na popisování jedné babičky. Ta druhá je totiž ještě celkem normální.



oooooooooooooooooooooooooooooOooooooooooooooooooooooooooooooo



"Ahoj babi" zavolala jsem s falešným úsměvem na rtech a vzápětí ztuhla ještě víc. Po právu jsem totiž očekávala protivné objímání od babičky i prababičky. Poté následovala spousta přesládlých řečiček na téma: tak co ty naše malá čarodějko, jak ti to jde, co už umíš a ukaž něco!" Na to následuje každoroční půlhodinová tiráda, vysvětlující, proč nemůžu kouzlit mimo školu. No uznejte, mám já tohle ve svých sedmnácti za potřebí? Korunou dne se jako obvykle stalo předávání dárků. Většinu z nich hodím do koše, v lepším případě do zadní půlky skříně.





"A tenhle láček je úplně nádherný! Budeš v něm vypadat tak něžně! Je to přesně ta barva, kterou bys měla nosit! Je opravdu moc slušivá!" prozpěvovala babička a cpala mi pod nos odporný lak barvy barbie růžové. Ano, ona ho cpala mě! Mě, která chodím vlastně jen v černý nebo červený!





oooooooooooooooooooooooooooooOooooooooooooooooooooooooooooooo



Už máte představu o polovině mých prázdnin? Ta druhá byla naštěstí daleko lepší (nikoli však lepčí!!!). Ještě s Dančou, Magdou, Kiki, Remusem, Jamesem a Petr týden u Siriuse. Pak jen my holky týden u Anabell a po dalších 14 dní byla jízda po Česku. Prostě jen nás 5. Chvíli u jedné, chvíli u druhé,pak zase na fesťáku… A málem bych zapoměla na jeden podstatný detail těchto prázdnin. I když jsem babičce vysvětlovala, proč nemůžu kouzlit, skutečnost byla poněkud jiná. A to… Ano, tyto prázdniny nám bylo 17 a to znamená, že tím naším roztomilým klacíkem už můžem švihat, mávat nebo klepat po libosti i mimo školu, čehož jsme patřičně využili hned u Siriuse.
oooooooooooooooooooooooooooooOooooooooooooooooooooooooooooooo
"A nedoženeš mě a neshodíš mě do vody! A ne a ne a ne! Běháš sice rychle, ale máš moc krátký nohy!" posmíval se mi Remus a běhal při tom v uctivé vzdálenosti přede mnou okolo bazénu Blackových. To ale neměl dělat. V zápětí jsem luskla prsty a Remuse pevně spoutaly provazy. Pak stačilo jen poskočit, trochu ho natočit správným směrem… Asi víte, jak náš milý Remusek dopadl. Jeho odplata byla bohužel taky povedená. Den na to jsme byly na jednom mudlovském večírku. A já měla šaty… Ten hajzlík jen z povzdálí mávl hůlkou a moje šaty se svezly o 30 cenťáků níž.Naštěstí jsem neposlechla Magdu a vzala si podprsenku. Takovou potupu jsem nemohla nechat jen tak, takže vzápětí Remus "náhodou" uklouzl a "náhodou" si roztrhl kalhoty v oněch místech..


oooooooooooooooooooooooooooooOooooooooooooooooooooooooooooooo
Tím se rozpoutala naše válka, která trvá ještě teď a já jen vymýšlím, co mu provedu, až ho uvidím na nádraží. Víc o prázdninách vám toho vykládat nebudu, protože nepotřebuju, aby jste se počůrali smíchy(no nějak ten fakt, že mi došly nápady zamaskovat musim:-D). Teď se totiž, alespoň na chvíli přesunu do přítomnosti. Čili přesně do chvíle, která je teď. Chápete to? Jo? Tak jedem…
Právě za sebou mám veliký loučení před domem a přemisťuju se na nádraží, přičemž doufám, že Remus neuvidí první mě, ale já jeho. Už vím, co mu provedu. Není to originální, ale účinné to snad bude. Takže jsem tady. Je to fajn, vidím Remuse, ale on nevidí mě… To znamená jediné - má akce může začít. Už jste zvědaví, co mu provedu? Prostě jen mávnu hůlkou a už se jen koukám, jak má Remus přilepený ruce na vozíku, který se s ním neovladatelně řítí po nástupišti sem a tam…
"Čau kluci, neviděli jste Remuse?" zeptám se, když dojdu k ostatním pobertům. Pánbůh ví, proč se po tomto naprosto nevinném dotazu začali řehtat jak blázni. "No nevím, před chvílí tu ještě byl, pak jsem zahlídl jeho nohy a teď už tu z něj není nic." Opověděl mi nakonec Petr. "Aha. No tak já jdu za holkama, když tak ho pozdravujte!" Houknu na ně ještě a jdu pryč, přičemž se má cesta málem zkříží se svištícím Remusem. Ale to bych nebyla já, kdybych se mu naprosto ladně nevyhnula. Teda…skoro ladně…
"Jejda sorry! Moc se omlouvám, nestalo se vám nic?" ptám se starostlivě maminky nějakého prvňáčka, co jsem jí dupla na nohu. " Ne, ne. Mě nic a vám? Ten co tohle spískal by, ale zasloužil…" Další lamentace maminky jsme naštěstí neslyšela, protože jsme si nebyla jistá, jestli to můj nevinný výraz vydrží
"Ahoj Nell! Kde sakra vězíš?" Přivítaly mě holky hned, jak jsem se objevila. "Ahoj lidi" odpověděla jsem s úsměvem. Ten ale okamžitě pominul, když jsem sledovala, jak Remusovo autíčko i se svým řidičem nalítlo do zdi a konečně se zastavilo, neboť kouzlo vyprchalo.

"A sakra! Chce mě zabít! Holky pomoc! Rychle prosím!!!" Zašeptala jsme vyděšeně. "Jo a vypadá to na pomalou a bolestnou smrt. Zesměšnila jsi školní Casanovu před celou školou." Stačila ještě podotknout Magda, než jsme se daly na zoufalý úprk. Zakotvily jsme až v posledním vagonu, kde na nás mile čekalo jedno z posledních volných kupé. Začaly jsme si povídat. Prostě pohoda. Ta však neměla dlouho vydržet. "Čau holky, v celém vlaku není jediný volný kupé. Vím, že se budeme mačkat, ale nemůžeme si přisednout?" zeptal se Sirius ve dveřích. Já však nesledovala Siriuse, ale velmi navztekanou osobu přímo za ním. Dotyčný na mě upíral nenávistný zrak a předváděl mi všechna známá, některá snad i nově vymyšlená, gesta představující mou smrt. Naprázdno jsem polkla, ale to už Danča jednala za mě. "Jasně kluci, jen pojďte" Usmála se mile. Kluci napochodovali dovnitř. Nejdřív zavřískala Anabell. "Blacku, nechmatej na mě!" My jsme se asi zapomněly zmínit, ale Sirius Anabell balí už od konce prváku, jenže ona ho nesnáší. Hned po An jsem se rozhodla, že si budu hrát na hrdinku. Za nikoho jsem se neschovávala, jen jsem trochu přimhouřila oči a dál vyzývavě koukala přímo na něj. Tohle asi nečekal, protože a okamžik malinko schlípl. Okamžitě se ale vzpamatoval, rychlostí blesku vytáhl hůlku a zasypal mě kletbami. Asi chudák myslel, že už se mu budu válet u nohou. To se ale spletl. Já jsem taky docela rychlá. Všechna kouzla jsem obratně vykryla. Potom už mě zachránila Danča. Pohotově vyskočila a vyjekla "Musím na záchod, pojď se mnou" a táhla mě pryč. Zastavily jsme se až před záchodama. "Uf, nepronásleduje nás. To je fajn. Já jsem se ti totiž chtěla s něčím svěřit. Všimla sis toho kluka, co stál na nádraží hned vedle nás?" "Myslíš Alexe Abbota?" otázala jsem se opatrně. "Jo přesně toho! Je sladkej! Skoro jako Remus, možná dokonce stejně a rozhodně bude u holek stálejší. Myslím, že se možná 'odmiluju' od Remuse a zaměřím svou pozornost na Alexka." Prohlásila Danča hrdě. "Proč úpíš?" dodala okamžitě ke svému proslovu, když jsem jen zmučeně zalapala po dechu. "Dančo! Dyť je to debil debilů! Zamilovat se do Remuse možná není nejšťastnější, ale pořád je to lepší než Alex!" "Csss to není pravda! Jen se na něj podívej!" štěkla na mě Danča a v zápětí mi práskla před nosem dvířkama od záchodu.
Poté, co vylezla, jsme se beze slova vydaly zpět. Těsně před naším kupé jsme potkali skupinu mrzimorských páťáků. Po bližším pohledu jsem se rychle naklonila k Danče a zašeptala jsem: " Hele ten Bert taky nevypadá špatně" Na to mi Danča předvedla zvracející grimasu, takže jsme v nepřátelském, ale vyrovnaném mlčení mohly vejít zpět do kupé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tahle povídka?

Ano 51.4% (18)
Začátek ušel, teď nic moc 5.7% (2)
Ujde to 5.7% (2)
Nic moc 5.7% (2)
Jak který díl 8.6% (3)
Po hroznym začátku už to celkem jde 5.7% (2)
Ne 17.1% (6)

Komentáře

1 Danča Danča | 9. listopadu 2008 v 19:49 | Reagovat

pěkný, ale děsí mě představa, že teď je řada na mě. A další kapitolu nečekejte moc brzo, krapánek nestíhám školu :-(

2 Nelll Nelll | 9. listopadu 2008 v 20:16 | Reagovat

Moc moc díky Pansy :) Já se přiznám, času nemám zas tak málo. Jen je to komplikovoný s pc, ale především jsem nemožná!!!

3 pansy73x pansy73x | Web | 10. listopadu 2008 v 19:07 | Reagovat

teda sem zvědavá jak dlouho budu zase čekat... Dyž oni všichni teĎ nemaj čas a nikde neni nic pořádnýho×( no ale tak jak se vám to hodí pište...

4 kiki kiki | E-mail | 29. června 2009 v 13:53 | Reagovat

super kapitolka nezávidim ti nellli to vymejšlení zákeřností:-)

5 Nelll Nelll | 30. června 2009 v 19:02 | Reagovat

ve škole je inspirace dost...a mimo ní taky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama