8.kapitola - Vzpomínky

4. října 2008 v 12:02 | Nelll a Danča |  HP - Poberti na druhou
Takže, máme tady 8.kapitolu!!!!! A to znamená.....že Pansy může začít přepisovat svojí povídku!!! Tahle kapča je podle mě úžasná, ale vůbec netuším, jak na ní navážu. Ještě bych chtěla upozornit, že jsou tam přeházená jména POBERTŮ! Tak hezký počteníčko,
papa
Nelll

Z pohledu Danči:
"Já toho kocoura jednou zabiju!!" Rozespale jsem se zvedla, otevřela okno a pustila dovnitř mňoukajícího kocoura.
"Murouši! Nemůžeš mi dát aspoň dneska pokoj a nechat mě vyspat?" obořila jsem se na něj vztekle
"MŇAU" Tohle mě dohání k šílenství.
"Vypadni." oznámila jsem mu tiše a otevřela jsem dveře na chodbu. Pochopil. Zmlknul a odkráčel.
A já sebou mrskla zpátky na postel. Poslední ráno prázdnin. Podívala jsem se na budík. Bude sedm-zítra touhle dobou budu na cestě do Bradavic. A ať je to sebevíc šokující, já se do školy těším. Na hrad s jeho tajnými chodbami, na kouzla a hlavně na Nell, Kikinu, MRAT a Poberty a na všechny ty hovadiny co určitě budem zase provádět. A s touhle myšlenkou jsem se ponořila do vzpomínek.
oooooooooooooOooooooooooooo
Poslední týden školního roku-našeho prvního ve světě kouzel. Máme po závěrečných zkouškách, takže si užíváme slunečných dnů. Sedíme s holkama v trávě pod svým oblíbeným stromem u jezera. po chvilce nicnedělání se objevili Poberti, což způsobilo, že jsme značně ožily. Jen Anabell se kamsi vytratila-od té chvíle, co jsme začaly kamarádit s klukama se od MRATu distancovala.
Začaly jsme s Pobertama řešit uplynulý rok. Dospěli jsme k tomu, že Poberti si dohromady odpykali asi sto školních trestů, zatímco my ani jeden. Ale neřešilo se to. Byli jsme prostě kámoši a klukům to bylo jedno. Remus a Sirius byli spíš rádi, že se o nich ví, zatímco nám vyhovovalo, že nás učitelé mají za vzorné žačky.
oooooooooooooOooooooooooooo
Sedíme u stolu ve velké síni. Profesorka McGonagalová zrovna spustila na Poberty. "Pánové, je vám patnáct let. Nemohli by jste se podle toho konečně začít chovat? Mě už vážně nebaví pořád jenom řešit ty vaše vylomeniny a neustálé porušování školního řádu."
"Tak to neřešte" odpověděl jí pohotově Remus
"Pane Lupine. Ani nevíte, jak ráda bych vás poslechla. Jenže to by jste brzy vyhodili školu do povětří, a kromě toho si na vás chodí neustále stěžovat školník. Kvůli tomu jsem ostatně tady. Pan Filsh by se totiž rád dozvěděl, jak je možné, že jeho kočka má křiklavě růžovou srst, která se mu nedaří vrátit do normálu, a na ocase rolničky přilepené kouzelnickým lepidlem."
"No, víte..."spustil Sirius. Asi bych se měla cejtit zahanbeně, pomyslela jsem si. Za to totiž vůbec nemohli Poberti, ale my. Jenže to bylo už poněkolikáté, a měli jsme s klukama takovou nepsanou dohodu-my nepráskneme je a oni neprásknou nás. A krom toho, dostávali tolik zasloužených trestů, že jeden nezaslouženej jim vůbec nevadil.
oooooooooooooOooooooooooooo
"Dančo! Snídaně!" vrátilo mě do přítomnosti zavolání
"Už se řítim." Odpověděla jsem mdle mámě a začala se hrabat z postele. Když jsem dokončila tenhle velmi složitý úkol, oblíkla jsem se a šla do kuchyně.
Tam už na mě čekala ovesná kaše-jídlo který mám celkem ráda i přes to, že ho jim každou neděli kterou strávim doma. Důležitější ale bylo, že jsme se sešli celá rodina. Bylo to fajn, zvlášť když to bylo naposled na několik měsíců.
Popovídali si a bylo nám dobře.
Když jsme dosnídali, přesunula jsem se na gauč. Hned jak jsem si sedla, vyskočil mi na klín Murouš. Asi si u mě chtěl vyžehlit to ráno. Pohladila jsem ho po hlavě a on začal hlasitě příst. A to mi zase připomnělo školu.
oooooooooooooOooooooooooooo
Sedím ve spolčence. Sama, jen na klíně mi tiše přede Murko. Leží stočenej do klubíčka, nic ho netrápí, nic nemusí řešit. Ale já…. Po tváři mi teče slza. Jedna, druhá, třetí. Tiše dopadají do hebkého kočičího kožíšku. "Je to jenom kamarád. Kamarád a nic víc" opakuju si pořád dokola. Není to nic platné. To co se mi honí v hlavě nemizí."Jenom kamarád." Zkouším naposled. Působí to ale přesně naopak než bych chtěla. Před očima se mi znovu promítá stejný obraz jako už tolikrát-nechutná barbie, která oblejzá Remuse. To byl totiž v nebelvírské věži až moc častý úkaz. Až na to, že barbie byla pokaždé jiná.
Nejdřív my to bylo uplně jedno, ale pak mi to začínalo vadit čím dál tím víc. No a teď musim vždycky odejít, protože jinak hrozí, že buď na tu holku nebo na Remuse sešlu nějakou kletbu, nebo se rozbulim a budu muset vysvětlovat proč. A když si představím, co by na to řekly holky….
oooooooooooooOooooooooooooo
Moje obavy se ukázaly jako opodstatněné asi o měsíc později.
oooooooooooooOooooooooooooo
"Nechte mě! PROSÍÍÍÍÍM!!!!!!!" dostala ze sebe Nell mezi záchvaty smíchu. Před chvilkou totiž mezi řečí prohodila něco o tom, že se jí někdo líbí. Ale to jaksi nepočítala s tím, že my jsme děvčata zvídavá a odmítala nám prozradit, kdo je tím jejím idolem. Ale my se nevzdáváme, a tak jsme se na ní vrhly a začaly jí lechtat.
"Já vám to povím" pronesla s námahou a tekly jí slzy smíchu.
"Vážně? A ono ti zbývá něco jiného?" odpověděla jí škodolibě Magda a nepřestávala jí lechtat
"Prosíííííííííííííím!!!!" vypadala, že už to moc dlouho nevydrží, ale my ne a ne přestat
"Petr" dostala ze sebe konečně
oooooooooooooOooooooooooooo
Celé odpoledne jen tak bloumám po chodbách a snažím se aspoň trochu urovnat svoje zmatené myšlenky. Už mám jasno v tom, jestli to říct nebo neříct Kikině s Magdou. Odmítají totiž dát Nell pokoj a pořád ji zahrnují spoustou otázek typu -Jak dlouho se ti Petr líbí? a podobně- to je doopravdy to poslední, o co bych teď stála. Uvažuju ale o tom, že to řeknu Nell. Máme vlastně stejný problém, až na detaily jako že můj "vyvolený" je největší sukničkář na škole.
oooooooooooooOooooooooooooo
Kikinu s Magdou ještě pořád neomrzelo řešit Nelino oznámení, že se jí líbí Petr-a to nám řekla předevčírem. Já jenom ležím na posteli a snažím se je trochu krotit-Nell už to totiž evidentně přestává bavit.
"Holky, vy prostě nemůžete přenést přes srdce, že jeden z našich společných kamarádů je pro nějakou z nás něčím víc, než jen kamarádem. Mě to vůbec divný nepřipadá. Vždyť Petr je vážně moc fajn, a že by byl ošklivej to se taky říct nedá."
"Tak proč by se proboha nemohl Nell líbit?" už mě to přestává bavit. Vždyť Nell úplně svítí z očí - 'kéž bych jim to neříkala'
"Ale.."spustila Magda
"Prosím tě, žádný ale. Prostě to tak je a vy na tom asi těžko něco změníte. Tak to Nell nedělejte ještě složitější. Myslím, že má dost starostí i bez toho vaše vyzvídání. Až nám něco bude chtít říct, tak nám to řekne sama."
"A teď bych se s vaším dovolením šla projít" dokončila jsem svůj úžasný projev a práskla za sebou dveřmi.
Ještě než jsem došla k portrétu, dohnala mě Nell
"Můžu jít s tebou?" zeptala se nejistě
"Klidně" pokrčila jsem rameny a pokračovala jsem dál.
"Co se děje?" přerušila Nell dlouhé ticho
"Co jako?"opáčila jsem
"Pořád mě tak bráníš před holkama, aby mi to nedělaly ještě těžší, ale se svým problémem se mi nesvěříš. Už nějakou dobu je na tobě vidět, že tě něco deptá. Tak proč mi to neřekneš?"
"Protože máš svých problémů dost" vykrucovala jsem se
"Jo, ale tebe zajímají a snažíš se mi s nimi pomoct. Zatímco ty evidentně nemáš nikoho, kdo by pomohl tobě s těma tvejma."
"Tak fajn. Můj problém se jmenuje Remus Lupin, má úžasný oči, je krásnej, je to skvělej kamarád a taky nechutnej sukničkář asi nejhorší svého druhu. Stačí?" Skoro jsem to na ní řvala.
Už mi prostě ruply nervy a nedokázala jsem se dál ovládat - muselo to ze mě ven, musela sem to někomu říct.
"Promiň" hlesla potichu Nell
Zbytek naší procházky jsme absolvovaly beze slova, každá ponořená hluboko do svých myšlenek.
oooooooooooooOooooooooooooo
Po tváři se mi skutálela slza. Rychle jsem jí setřela rukávem a přesunula se do pokojíčku. I když to nebyly úplně veselé vzpomínky, ta poslední mě trochu uklidnila. Teď už vím, že nemá cenu v sobě svoje problémy dusit. A taky vím, že u Nell pro ně najdu vždycky dost pochopení. Od té chvíle, co jsem se jí svěřila, jsme se navzájem uklidňovaly. A aby jsme neměli tolik času na smutnění, začaly jsme hrát dokonce Famfrpál.
Prostě jsem za Nell vděčná-nebejt jí, kde bych asi teď byla?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pansy73x pansy73x | Web | 4. října 2008 v 12:19 | Reagovat

teda ale od naší dohody uplynul bezmála půlrok!a hlavně blo to 10 a čistě pro naštvání...nevim kde je ten sešit:D:D:D:D:D

Ale jinak ta kapitola je moc hezká:-)

2 danča danča | 5. října 2008 v 12:17 | Reagovat

No, podle mě je tahle kapitola strašná a moc se Nell omlouvám za to, že se na ní nedá navázat. Ale stejně dík za chválu

3 Nelll Nelll | 5. října 2008 v 14:32 | Reagovat

jo ale rikala si ze prology se taky pocitaji.....

4 pansy73x pansy73x | Web | 5. října 2008 v 17:29 | Reagovat

to si řekla ty ne já!!!!

5 Nelll Nelll | 6. října 2008 v 17:34 | Reagovat

a ty si souhlasila a rekla sem ti to hned jak sme zacaly psat, tak se nevykrucuj

6 Terka Terka | E-mail | Web | 6. října 2008 v 19:06 | Reagovat

tk to je krutá kapitola!! fauck moc pěkná!!!:-D bych do danči neřekla že se tk rozjede:-DDDDDD

7 pansy73x pansy73x | Web | 15. října 2008 v 16:44 | Reagovat

ted Nell ale nemysli si řže když si ´vyhrála že přestaneš psát!!!

8 Nelll Nelll | 18. října 2008 v 16:50 | Reagovat

nemyslim, ale sotva popadam dech, nech mi chvili na inspiraci

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama