7. spojenectví a andělská křídla

12. září 2008 v 15:03 | Nelll |  HP - Poberti na druhou
Opravdu moc se omlouvám že jsme tak dlouho nic nenapsala.Jsem hrozná, já vím.Taky moc děkuju Pansy.Bez ní by to bylo ještě o hodně později.mám totiž bezdůvodně zakázaný počítač.Dnešní kapitolu bych chtěla věnovat nej. a nej. Skupině MCR,protože jsme jí dopsala 11.9. ,což je něco jako datum jejich vzniku.

Nell

Tady orel tady orel!ne tady Pans.chci jen napsat že Nell klidně přepíšu další kapču až na ní bude řada a doufám že Danča nebude kopírovat Nell a na další díl nebudeme čekat tak dlouho×D chci se taky omluvit když tam budou někde chybět čárky nebo budou další chyby.přepisovala jsem to na rychlo,ale stejně mi to zabralo dost času.toho nadpisu si nevšímejte...nell mi totiž zapoměla říckt název tak sem ěnco vytvořila.Tak vám přeju hezký počteníčko:-)

Pansy73x

Z pohledu Nell:
Ano, skutečně nezůstal jediný.
A jak k němu přibývali další a další,přibyly zas k nám Anabell s Magdou. A dokonce se zdálo ,že nejsme jediní škůdci na škole,ba dokonce ani v ročníku nebo naší koleji.Ano,přesně tak.Už to vypadá,že Jessica je jediná z naší koleje a ročníku,kdo se nedal na scestí.O pár týdnů později jsme totiž měli tu čest poznat nebelvítské kluky našeho věku-Jamese,Siriuse,Remuse a Petra.
Šly jsme prostě jen tak normálně(jak taky jinak, ve dvě ráno?)po liduprázdné chodbě ve třetím poschodí a snažily se najít školníkovu kočku,abychom na ní vystříkaly Anabellin nový,silně páchnoucí deodorant s výtažky z pomeranče(ale typovaly jsme to na neuklizenou toaletu),když v tom jsme před sebou zaslechly hluk malé potyčky. Jsme děvčata zvídavá a odvážná,takže nás případné nebezpečí samozřejmě vůbec neodradilo.Pouze jsme si více zalezly do stínu.Když jsme se doplížily až k ohnisku samotného randálu, naskytl se nám pohled na všechny čtyři kluky, jak tři z nich drží naší vyhlídnutou oběť a čtvrtý jí kouzelnickým extra-silným lepidlem lepí křídla andělíčka. V tu chvíli jsme všechny zařvaly smíchy a sesypaly se na zem ke klukům.Ty na nás nejdřív vyjeveně zírali,ale když jsem si spolu s Magdou to nebohé zvíře přitáhla a se slovy"teď my!" jsem na ní vystříkala celý deodorant, začali se smát taky.Ovšem jen na chvíli.Potom jsme se všichni začali dusit neuvěřitelným puchem.Nechali jsme kočku kočkou a začali zdrhat do společenské místnosti.
Tam jsme zjistili, jak jsme 'málo' načichli a začali se zase hrozně smát.Došlo i na vysvětlování "to vy máte na svědomí všechny ty kousky co jsme neprovedli my?" otázal se Remus. "a vy všechny ty co jsme neprovedly my?"odpověděla mu Danča taky otázkou. Následoval nový výbuch smíchu a zároveň se ozval i něčí hlas "čemu se tady smějete a proč všechny budíte?" Ptala se nás Jessica stojící na schodech k našem ložnicím.Pohledem na ní jsme se všichni rozesmály ještě víc. Já i James jsme dokonce slítli na zem. Ne že by vypadala zas až tak směšně,ale když se jednou člověk směje,každá maličkost ho dorazí-obzvlášť mě. Jessica tam stála v krátké noční košilce s panenkou Barbie.Vypadala pěkně načuřeně a celkem beznadějně se snažila si košilku stáhnout níž. K tomu měla opravdu podivně rozčepýřené vlasy. "Momentálně tobě!" dostal ze sebe Remus. Jessica zrudla,čím nám holkám potvrdila naše podezření-myslely jsem si, že má o Remuse zájem. Takových holek se po škole vyrojily desítky a my jsme je už pomalu začínaly nesnášet. Projevilo se to činností MRAT proti nim. Přes další smích jsme ani neslyšeli prásknutí dveří, jak Jessica vztekle zaletěla zpátky do ložnice.
S kluka jsme prokecaly celou noc. A to bychom to nebyli my,kdybychom nevymysleli nějakou neplechu. A to bychom to nebyli my,aby se nám naše první společná legrácka nezvrtla v ještě větší, pro nás velice nebezpečnou, legrácku. Naše zamýšlená oběť byla z Havraspáru, z našeho ročníku a shodli jsme se na ní všichni-Viola Spinner.Větší Barbie byste hledali marně.
"Tak co jí provedem?"zeptala se Anabell."No nebude to tak těžké když chodí na deseticentimetrových podpatcích,nosí extra-mini sukně a trička s výstřihem až k břichu-že Nell?"Odpověděla jí Danča.Já jí probodla co nejhnusnějším pohledem za tu jedovatost. Přiznávám,že občas nosím trochu hluboké výstřihy,ale na Violu opravdu nemám ani zdaleka. "Takže zkusíme nějak očarovat podlahu, aby klouzala?" navrhl nevinně Sirius. "To by bylo fajn, ale museli bychom to kouzlo nejdřív najít a pak…jsme teprve na začátku prvního ročníku,takže to kouzlo možná ani nezvládneme." Namítl Petr. "Že nezvládneme?" vyjekla jsem "My,pokud jde o porušování školního řádu,zvládneme všechno" prohlásila Magda s ďábelským úšklebkem.Chvíli jsme na sebe všichni koukali, po tvářích se nám šířil škodolibý úsměv…no prostě jsme byli domluvení.
"Tak se zítra sejdeme v knihovně a zkusíme najít nějaké to kouzlo."Navrhla Kiki. "Do knihovny mě nikdo nedostane!" Zaprotestovali okamžitě Remus s Jamesem, zatímco já na Kiki zůstala zírat. Obvykle se knihovně vyhýbá obloukem. Jak se ukázalo,Sirius s Remusem se jí nevyhýbali obvykle, ale pořád-ještě tam nebyli. "No tak si to trochu rozdělíme. Když to má stát za to,tak to bude chtít trochu příprav. Já s Kiki a Petrem se pokusíme zjistit nějaké kouzlo a ostatní budou Violu trochu sledovat, abychom zbytečně nespadli do nějakého průšvihu a když se zadaří, můžeme to udělat za týden"Rozhodla Anabell. Se souhlasným mlčením jsme se odebrali na zbytek noci(moc dlouho to nebylo) do svých ložnic.
Ráno na snídani jsem právě slintala nad koblihou, která tam ležela tak strašně na očích a já jsme se jí snažila odolat, když v tom začalo být u vchodu do velké síně nějak hlučno. Lidi tam rychle uskakovaly do stran a uprostřed si někdo klestil cestu.Ten někdo střídavě vyl, supěl nebo nadával. Když se do toho ozvalo ještě žalostné kočičí zamňoukání, byli jsme doma. Náš výtlem naštěstí nic neprozradil, protože v tu chvíli padla pod stůl půlka Velké síně. Dobře jsem si všimla, že leckterému učiteli cukají koutky, i když se to snažili zakrýt pod maskou přísnosti. Školník se svojí kočkou v náruči doběhl až k řediteli. Pak vydal nepřehlednou směsici zvuků, ale jelikož náš ředitel je člověk chápavý, jen mávl hůlkou a naše noční snažení bylo pryč.
-------------------------------------DALŠÍ DEN VEČER----------------------------
"Takže plán je hotový. Zítra se ještě naučíme kouzlo na mražení podlahy a jsme připraveni" Konstatovala Danča. "Prostě se po hodině dějin čar a kouzel rozptýlíme po chodbě. Pak počkáme na Violu a postupně jí pod nohy vyčarujeme skluzavku. Jednou by to nestačilo protože je to jen asi tři a půl metru dlouhé. V chodbě budeme v pořadí: Remus, Anabell, Danča, Petr, Kiki, Sírius, Magda, já a James. "Odříkala jsem si ještě jednou náš plán.

Ano, dnes je určený den,hodina a snad i minuta pro Violinu zábavu. No a já jsem samozřejmě na určeném místě. Hůlku mám vytaženou, ale držím jí tak, aby v rukávě nebyla vidět. Náhle se odněkud ozve ječák, pro mě ten nejlepší signál, že zábava začala. Trvalo to jen pár sekund. Pak ke mně dojela vřískající Viola se zlomeným podpatkem, sukní na místě trička a s podprsenkou venku z výstřihu. Další její újmu jsem neviděla. Svůj díl skluzavky jsem stačila vyčarovat v poslední vteřině.Byla jsme si jistá že mě nikdo ani koutkem oka neviděl, i že jsem se vytratila opravdu nenápadně. Slyšela jsem, jak kdesi za mnou nabíral povyk na síle a ohlédla jsem se. James svůj díl plánu trochu nezvládl. Místo neviditelné, krátké skluzavky vykouzlil ledový sjezd přes půl chodby. Všichni, včetně profesorky na přeměňování, se v těch místech váleli na jedné velké hromadě. Na nic víc jsem nečekala. Prostě jsem se vytratila podle plánu. Hned na začátku jsme se dohodli, že když to praskne u jednoho, neprozradí ostatní. Snad to James dodrží.
Dodržel a s námi se roztočil nezastavitelný kolotoč podobných kousků. Staly se z nás dvě party postrachů školy. Ano,dvě. Ale ty byly propojeny jak jen to šlo.Rozdíl byl snad jen v tom, že kluci tím byli známí. Dokonce si vysloužili přezdívku POBERTI. Zatímco o nás věděl málokdo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tahle povídka?

Ano 51.4% (18)
Začátek ušel, teď nic moc 5.7% (2)
Ujde to 5.7% (2)
Nic moc 5.7% (2)
Jak který díl 8.6% (3)
Po hroznym začátku už to celkem jde 5.7% (2)
Ne 17.1% (6)

Komentáře

1 danča danča | 14. září 2008 v 13:09 | Reagovat

vážně moc pěkný. Jinak doufám, že další kapitolka přibyde rychle, ale teď sem týden nebyla ve škole, tak to musím nejdřív dohnat :-(

2 Terka Terka | E-mail | Web | 15. září 2008 v 21:51 | Reagovat

hej mazácký:-D super kapitola!!!

3 Nelll Nelll | 19. dubna 2009 v 20:30 | Reagovat

No když to po sobě zeď čtu, připadá mi to ještě horší, než předtím..........

4 kiki kiki | E-mail | 26. června 2009 v 12:57 | Reagovat

sice to čtu o půl roku pozdějš ale náhodou už to docela stíhám

5 Nelll Nelll | 30. června 2009 v 19:03 | Reagovat

myslím, že naše tempo doženeš velmi snadno :( :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama