5. první školní den

1. srpna 2008 v 21:09 | Nelll |  HP - Poberti na druhou
Takže jsem se konečně dokopala k přepsání další kapitoly. Kdy bude další netuším, protože mi Danča nebere mobil. Tak hezký počteníčko a omluvte hrubky, kterých je tam dneska obvzlášť hodně.
PS. Aby tu byly vůbec nějaké komentáře, bude další kapitola teprve až tu budou aspoň 3 komentáře, od 3 různých lidí (to není moc, tak se snažte)

Z pohledu Nelll:
Boj = spořádaně jsme se popraly o postele, které byly podle nás nej., zmlátily se u vchodu do koupelny, s nadávkami vybalily a šly spinkat. Naše ubohá Anabell z nás byla pěkně vyjevená. Tužila se ale rychle (taky byla první v koupelně…). A naše poslední spolubydlící měla dost rozumu, aby přišla až o hodinu později.

"ÁÁ TO NÉÉ! HOLKY VSTÁVAT" zaječela jsem ráno při pohledu na budík. Ten ukazoval 7:45 a já byla zvyklá, že škola je od 8 a ne od 9, takže jsem si teď myslela, že podléhám starému zvyku- zaspala jsem. Než jsem si stihla uvědomit svojí chybu, trefila mě papuče, polštář, uhnula jsem nedozrálému banánu a po hlavě se vrhla do koupelny, protože když to vezmete kolem a kolem, zaspaly jsme i tak. Jak se má asi 6 holek za hodinu vystřídat v koupelně?

Po 17 minutách pilné každodenní ranní činnosti jsem vylezla z koupelny jak sluníčko a s úšklebkem koukala na holky, které už si stihly uvědomit náš koupelnový problém. Mlátily se polštářema a snažily se dostat do koupelny. Se stále škodolibým úsměvem sem se kolem nim protáhla ke své posteli. Mezi tím se z klubka zápasejicích vydrala Magda, v těsném závěsu za ní Danča, pak Jessica, 4. Anabell a poslední chudák Kiki.

"Héj, tak já už sem nachystaná" zaculila se na nás Danča ve dveřích z koupelny.

"My taky" odpověděly jsme s Magdou. Ostatní na nás jen zničeně koukaly.

"Takže lidi" začala jsem s úsměvem

"Nemějte nám to za zlé, ale…" doplnila mě Magda

" …ale, jelikož vy trochu nestíháte a je naprosto zbytečné, abychom kvůli vám nestíhaly i my ostatní, nebo abychom nedej bože prošvihly snídani…" přidala se i Danča

"…my mizíme" doplnila jsem náš úžasný oznamovací dialog

"Uvidíme se pak" křikla Magda ve dveřích

"a ať nezabloudíte" zasmála se Danča

Brzy jsme však poznaly, že na tom není nic k smíchu. Okamžitě nám bylo jasné, o kolik víc jsou chodby hradu spletitější, než když nás včera vedli. Touha snídaně ale zvítězila i nad naším prašivým orientačním smyslem. Do šestého poschodí jsme se dostaly po paměti, do pátého s riskem a do čtvrtého i třetího po chvilince bloudění. Pak přišel zádrhel. Už jsme myslely, že se s druhým patrem neshledáme ve zdraví. Tu se však objevil nějaký dobrák a my se za ním držely nenápadně přilepené až do velké síně na snídani. Ke stolu jsme si sedaly zrovna k čerstvě rozdaným rozvrhům.

"Hele kolik je hodin?" otázala se nás Magdi

"8:40" odpověděla Danča. Ani já ani Magda totiž nenosíme hodinky.

"Tak to bude rychlosnídaně" povzdechla jsem si smutně. Vzápětí jsem se vrhla na toasty s medem, cereálie i horkou čokoládu s takovým nadšením, že jsem vypadala jak neandrtálec. Po deseti minutách této namáhavé činnosti jsem polkla poslední sousto a nakoukla do našeho letošního rozvrhu.

"První i druhou hodinu lektvary, no to jsem tedy zvědavá" mumlala jsem si pro sebe

"Lektvary? Na ty jsem taky zvědavá. Kde jsou vůbec ty holky?" starala se Danča

"Nevím, nestíhají. Však nám taky trvalo skoro čtvrt hodiny, než jsme se sem dostaly. Snídani už asi chudinky nestihnou, nevezmeme jim něco?" projevila soucit Magda.

...……………………………………o pár minut později………………………………………
"Sakra, už zvoní, tak kde to sakra je?" vztekala se Magda

Už deset minut jsme totiž, bloudili sklepními chodbami a hledali učebnu lektvarů. My= Danča, Magda, já a dva kluci od nás z ročníku z Nebelvíru. Holky byly pořád nezvěstné.

"Asi támhle, poběžte" ukázala jsme před sebe

U dveří jsme se nestihli ještě ani pořádně nadechnout, když jedna vyšší černovláska zasyčela na Remuse:"Ale, ale, náš krvezrádský bratránek nějak nestačí s dechem, copak se mu asi stalo?" My ostatní zůstali jen zírat, ale Remuse to očividně vůbec nepřekvapilo, spíše pobavilo.

"Á, má nejdražší sestřenka Bellatrix! Také tě strašně rád vidím" odpověděl jí s notnou dávkou ironie v hlase.

Jejich další vzájemné urážky zanikly v našem halasném vítání znovu nalezených kamarádek. Holky se totiž objevily na začátku chodby a my všichni museli uznat, že vypadají vskutku…ehm… extravagantně. Oblečení z nich padalo, bylo pomuchlané, nebo aspoň obráceně. Vlasy jim vlály kolem hlavy jak po hurikánu. U Anabell to vypadalo jako svatozář, Kiki měla zas celkem slušné dráty. Z obličeje jim lilo a rozpatlávaly se jim špatně nanesené krémy se šminkami. Vše to korunoval výraz naprostého zoufalství i dech jak parní lokomotiva.

"Holky jste v pohodě" přiskočila k nim Danča

"No… snad" vykoktala Anabell

"Máme pro vás snídani. Koblížky!" dělala jim chuti Magda

"Fajn, tak mi se teď dáme dohromady, pak bude hodina a o přestávce si to sníme. Dík moc holky, jste vážně zlatíčka" usmála se vděčně Kiki.

Pak si urovnala oblečení a vytáhla kapesník, hřeben a zrcátko. Celkovou úpravu svých osob stihly všechny tři tak akorát, než profesor otevřel dveře do učebny lektvarů. Mě a Anabell lektvary ,až na profesora Křiklana, nadchly. Danča s Kiki zachovaly neutrální názor. Magda ale vypadala spíš na negativní pocity.

"To jsem zvědavá, jak dlouho nám bude trvat, než najdeme večeři. Mám celkem hlad" přemítala Kiki. Nás pět (Jessica se ztratila už po lektvarech) právě vycházelo z učebny přeměňování, což byla poslední dnešní hodina. Chvíli jsme mlčky tápaly spletitými hradními chodbami, než se Anabell zaptala:"Co si myslíte o té Jessice?"

"Není zlá, ale…" odpověděla Danča

"Ale myslím, že mi bude dost lézt na nervy. Už dneska, však si vzpomeňte. To její: Já vím. Že je to moje vina, jsem hrozná, úplně blbá, no jen mi to řekni… Bylo na ní hrozně vidět, že chce, abychom jí začaly utěšovat, jak je úžasná. Však se taky hodně rychle klidila pryč, když to nikdo neudělal. Taky mám pocit, že by se z ní časem mohla vyklubat taková ta barbíno-slepice." Doplnila jí Magda a já s ní musela v duchu souhlasit.

Chvíli jsme šly zase mlčky. Pak jsem se zeptala:" Tak co první školní den? Jak se vám co líbilo? Mě teda lektvary jo, bylinkářství nebude nic pro mě a přeměňování ušlo."

"No mě lektvary moc nenadchly, bylinkářství se mi líbilo hodně a přeměňování bude normal. Hlavně, že teď už máme padla!" Odpověděla mi zvesela Magda

"Proboha jaké volno?! Těch úkolů…Musíme je udělat, jinak se nám nahromadí a nebudeme stíhat" zděsila se okamžitě Anabell

"Šprty kolem sebe netrpím" probodla ji Magda posměšným pohledem

"Magdi, úkoly nejsou šprání, zvlášť když nejdou napsat až těsně před hodinou a za jejich případné neodevzdání zaplatíš školním trestem. Drhnout tu pamětní síň, nebo co to bylo, se mi vůbec nechce. Anabell má pravdu. Aspoň jeden, nebo dva bychom udělat měly" zastala se Anebell Danča

"Jak jeden nebo dva? Musíme udělat všechny!" protestovala okamžitěAnabell, zatímco Kiki zasyčela jen něco o bláznech.

Takže z mého pohledu to vypadalo takhle: jsou tu dva tábory a na mě je, který vyhraje počtem hlasů. A víte co? Žádný nevyhraje, protože já zvolím zlatou střední cestu. Takže když se ozvalo čtyřhlasné "Nell, co ty?", jen jsem se usmála.

"Víte, do těch úkolů se mi vůbec nechce, ale ty lektvary mě zajímají. Takže si udělám úkol z lektvarů a na zbytek se dneska vykašlu" prohlásila jsem.

Zbytek večera se Anabell šprtala jak pominutá. Úkoly Jí totiž ke štěstí nestačily. Danča sesmolila dva úkoly, já jeden a holky hrály karty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pansy73x pansy73x | Web | 5. srpna 2008 v 9:44 | Reagovat

pááááni....hele já myslim že by mě ity lektvary bavili×D

2 Pansy73x Pansy73x | Web | 5. srpna 2008 v 13:17 | Reagovat

nell víš že máš stašně veliký písmo????

3 Danča Danča | 14. srpna 2008 v 22:36 | Reagovat

Vedle tvejch kapitol vypadaj ty moje vážně děsně, ale mám dobrou zprávu-hned JAK SEM NĚKDO NAPÍŠE JEDEN BLBEJ KOMENTÁŘ!!!!!!, se můžeš pustit do psaní další kapitolky. Já už tu svojí, byť naprosto strašnou, napsala

4 pip pip | Web | 15. srpna 2008 v 21:25 | Reagovat

no tak když tolik chcete ten koment tady ho máte×Dne řekla sestar ať to přeštu tak to čtu×D

5 Nelll Nelll | 15. srpna 2008 v 21:51 | Reagovat

pansy: jo, lektvary bavi snad kazdyho, takze to nekdo musel odnest :D

Danca: mi nepride.... x)

pip: ehmm, co na to rict? Treba jj a diky....?:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama