4. kapitola - pár úleků zdraví snad neuškodí

27. června 2008 v 18:50 | Danča a Nelll |  HP - Poberti na druhou
Tak konečně další kapitola. Je to prostě strašný. Jsou to jen poskládaný kousky, který na sebe vůbec nenavazujou, ale nějak jsem nestíhala a ještě k tomu sem vůbec neměla náladu na psaní. Ale teď už čtěte, teda pokud ještě máte zájem, a komentáře potěší
Danča
P.S. Další kapitolu čekejte tak za 3 až 4 týdny, protože za chvíli odjíždím a vrátím se až ke konci července :(
Nelll

Z pohledu Danči:
Když skončilo zařazování, vstal muž, který seděl uprostřed učitelského stolu(díky své prudké inteligenci jsem odvodila, že je to náš nový řiditel). Všichni najednou ztichli a muž začal svůj proslov.
Místo abych poslouchala, prohlížela jsem si všechno kolem a nechala se prostupovat úžasným pocitem štěstí-holky jsou ve stejné koleji jako já a jak Adam Tywoniak, tak Cordelie Figgy jsou jinde, tak co víc si přát?:-D
Když jsem prozkoumala obrovskou místnost do posledního detailu, obrátila jsem svou pozornost na pana řiditele. Byl vysoký a hubený, evidentně velmi starý, což dosvědčovaly dlouhé bílé vlasy a vousy a také modré oči ve kterých se zrcadlily léta zkušeností. Hrály v nich veselé jiskřičky a když se na vás díval, připadali jste si jak pod rentgenem.
"Ale teď už dost nudného blábolení. Dejte si do nosu!!!" zakončil svůj proslov.
Nejdřív jsem vůbec nechápala, co tím myslel, ale pak jsem si všimla takového vcelku podstatného detailu. Stoly se totiž z ničeho nic prohýbaly pod spoustou jídla.
S chutí jsme se na jídlo vrhly, protože jsme od rána nejedly nic kromě pár sladkostí, které jsme si koupily ve vlaku. Naše reakce ale vypadala jako zpomalený film v porovnání s tím, s jakou rychlostí se na jídlo vrhl James Potter. Ten okamžitě uchopil do každé ruky jedno kuřecí stehýnko a začal si je střídavě cpát do pusy s nechutným mlaskáním a chrochtáním.
Z jakéhosi zcela neznámého důvodu si od něj najednou začali všichni odsedávat, odvracet pohledy a tvářit se, jako by měli každou chvíli začít zvracet.
Ještě než jsme se vzpamatovaly z toho, jak neuvěřitelné může někdo být prase, začalo se dít něco neuvěřitelnějšího. Ze stěn, stolů a dokonce i z podlahy se začaly vynořovat průsvitné, perleťově světélkující postavy. A věřte mi, že když vám přímo před nosem vyleze něco takového z mísy bramborového salátu, rozhodně to není moc příjemné.
"Co to kurňa je?!?!?!"vyhrkla jsem a jen tak tak nespadla ze židle
"Na takovýhle překvápka nemám nervy"
"To jsou Bradavičtí duchové. A tohle je nejspíš Skoro bezhlavý Nick."
"Raději sir Nicolas de Mimsy-Porpington, slečno."řekl Nell duch uraženě a odplul
My zůstaly na Nell jen nevěřícně zírat.
"No co je? Už jsem přečetla všechny knížky od Ludmily Vaňkový co máme doma, Pána stříbrné růže dokonce třikrát. Tak jsem si prostě přečetla Dějiny bradavické školy." Obhajovala se Nell, ale dosáhla jen toho, že jsme se s Kiki a s Magdou válely smíchy po stole(někteří i pod).
Duchové se projevili jako přátelští a společenští. V okamžiku se rozptýlili mezi studenty-někteří ke starším popovídat si co je nového, ostatní pozdravit a přivítat prváky. K nám se žádný nepřipojil, a tak jsme jen mlčky pokračovaly v jídle.
Postupně jsme spořádaly několik chodů, které se objevily stejně náhle jako ten první.
Ke konci hostiny už jsme byli všichni jako balóny-přežraný k
prasknutí. Jenom James Potter pořád žral a žral. Pak ale zmizely i
poslední zbytky moučníků a vstal Brumbál(tak se jmenuje ředitel-
aspoň podle Remuse).
"Tak jsme se všichni dosyta najedli a postele už čekají. Všichni se pěkně vyspěte, ať jste na zítřejší vyučování svěží."
"No ten umí takhle k večeru potěšit, co říkáte? Člověk by čekal, že nám popřeje dobrou noc a nazdar, a on nám místo toho vykládá, že zejtra už se učí " postěžovala si Magda.
Z litování sebe sama nás vytrhla až jakási starší dívka, která kolem sebe shromažďovala všechny nebelvírské prvňáky.
Přidaly jsme se teda ke skupince a poslušně šli za tou dívkou, která nás vedla mnoha chodbami a po mnoha schodištích, takže jsme byli všichni rádi, když jsme konečně zastavili.
K našemu velkému zklamání to nebylo proto, že by jsme dorazili ke společenské místnosti, ale proto, že se na nás začaly snášet inkoustové kuličky, balónky napuštěné vodou a kousky křídy.
"Protivo okamžitě toho nech!!!" zaječela ta holka co nás vedla
V odpověď se jí ale ozvalo jen hlasité pšouknutí a objevil se malý mužíček, který se vznášel ve vzduchu a dál po nás metal všechno, co mu přišlo pod ruku.
"Protivo, ve vedlejší chodbě jsme potkali Krvavého barona. Toho by určitě zajímalo, co se tady děje, takže ho asi budu muset zavolat."pohrozila naše průvodkyně
Už už se nadechovala, že Krvavého barona skutečně zavolá, když se Protiva rozletěl pryč.
Ovšem nezapomněl se s námi rozloučit sprškou dobře mířených ran, takže jsme byli všichni mokří od hlavy k patě a celí zapatlaní inkoustem. Cestou jsme se od Clare(tak se nám představila ta starší dívka) dozvěděli, že Protiva je nejhorší bradavické strašidlo(proč asi to jméno, že?), že se mu máme pokud možno vyhýbat a že jediné co na něj platí, je pohrozit mu Krvavým baronem, duchem ze Zmijozelu.
Zbytek cesty proběhl v klidu, takže další zastávka se konala až před portrétem nějaké velmi tlusté paní.
"Heslo?" zeptal se ten portrét, načež Kiki vypískla tak jak to umí jen ona a já udělala poněkud rychlejší krok zpět, přičemž jsem šlápla na nohu Magdě, která se taky tvářila značně překvapeně. Jen Nell vypadala naprosto klidná.
"Předpokládám, že o tomhle ses taky dozvěděla z těch svejch dějin, co?"osoptila se na ní Magda "A samozřejmě ses nám to neobtěžovala prozradit, takže jestli umřu na zástavu srdce, máš mě na svědomí."
Začínající hádku naštěstí přerušila Clare, která vyhrkla"Godric Nebelvír" a portrét se odklopil. Za ním se objevil kruhový otvor, kterým postupně prolezli všichni prváci.
Společenka vypadala útulně-byla to velká kruhová místnost, ve velkém krbu plápolal oheň a byla plná pohodlných křesel a pohovek.
My se tady ale moc dlouho nezdržely a okamžitě jsme se vrhly do ložnice. V té byly velké postele s měkkými matracemi a nebesy z rudého sametu. "Jé, už tu máme kufry, to je super!" vypískla Kiki hned na prahu. A opravdu, nohách každé postele už byl kufr a prázdná přepravka nebo klec-zvířata někdo velmi prozíravě pustil. Toho jsme si ale ani nevšimly, protože se okamžitě strhl boj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tahle povídka?

Ano 51.4% (18)
Začátek ušel, teď nic moc 5.7% (2)
Ujde to 5.7% (2)
Nic moc 5.7% (2)
Jak který díl 8.6% (3)
Po hroznym začátku už to celkem jde 5.7% (2)
Ne 17.1% (6)

Komentáře

1 Danula Danula | E-mail | Web | 2. července 2008 v 13:10 | Reagovat

jojo zlatej Protiva:) pěkná kapča jak jinak taky, píšete moc dobře:)ale teda Brumbál je stejně zlej hned druhej den vyučování...už se těším na další kapitolku i když bude za tak dlouho:(

2 Danula Danula | E-mail | Web | 2. července 2008 v 13:10 | Reagovat

jo ještě otázka nechcete se spřetelit? nějak jsem na to zapomněla:)

3 jayne jayne | Web | 19. července 2008 v 14:46 | Reagovat

paci sa mi to..ale ked ste  vymenili Poberti tak uz v tom mam taky zmatok ze konec..netusim ako ich budem teraz od seba odlisovat ked sa povie niekoho meno hned si ho predstavim ale teraz to bude sakra tazke..ale snad to zvladnem..kapca je super a tesim sa na dalsiu :)

4 Nelll Nelll | 20. července 2008 v 19:39 | Reagovat

Danula: dik moc x]

jayne: uprimne receno nejsi vubec sama kdo v tom ma zmatek :] i obe autorky musi pri psani porad cucet do papiru...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama