3. kapitola-1. část Zařazování

12. června 2008 v 23:40 | Nelll |  HP - Poberti na druhou
Takže je tu další kapitola, tedy vlastně jen půlka. Moc se mi nechce to sem dávat nedopsané, ale slíbila jsem Magdě, že to dneska napíšu a jí bych také chtěla tuhle kapitolu věnovat (Pansy, všechno bude dobrý). Bohužel jsem trochu podcenila čas, co na to potřebuju. Dneska už by byl kec, říkat že nemám čas, protože mám. Kdyby to šlo, dopsala bych to i teď v noci, ale u toho dalšího kousku budu potřebovat pracujicí mozek, místo toho spícího, co mám teď. Doufám, že to dopíšu o výkendu, ale nejsem doma, tak nevím, jestli to i hodím sem.
Nelll

Z pohledu Nelll:
"Máte celkem štěstí, vloni touhle dobou byla hrozná bouřka. 3 prváky to shodilo do jezera." Vykládal nám zvesela ten obr. My jsme ale už tak veselí nebyli. Přepluli jsme, letos naštěstí klidné jezero, a vylodili se těsně pod hradem. Byla to opravdová nádhera. Foukal lehký, velice příjemný větřík, který uklidňoval naše nervozitou hořící tváře. I přes houstnoucí tmu jsme viděli rozlehlost školních pozemků, končící vysokou hradbou stromů nějakého lesa.
Blízko nás se dokonce rýsovalo něco jako skleníky. Vykročili jsme za obrem, který se nám mezitím představil jako Hagrid. Dostali jsme se až k hlavní bráně, po jejímž průchodu mi jen poklesla čelist. Vstupní hala byla obrovská a dlážděná mramorem. Kolem mne se ozývalo jen samé "Jé, jů" nebo "ach". Jen matně jsem zaslechla, jak Magda vydechla "no páni". To už si nás ale přebírala nějaká přísně vyhlížející žena s vlasy svázanými do pevného drdolu. "Chvíli tady ještě počkejte, upravte se a hlavně buďte tiše!" řekla nám rázně. Poté nás tam nechala čekat celé zmatené. "Vážně se mohla aspoň zmínit, co nás čeká." Podotkla jsem nervózně. "No to mohla, ale radost by nám přece nikdo udělat nemohl, zvlášť když jsme tu noví,…..něco jako Kureš v primě" zahučela odevzdaně Danča. "Kdo je Kureš?" zeptala se Magda. Kiki už už otevírala pusu, aby jí to vysvětlila, ale to už se pro nás vracela ta přísná osůbka.


"Seřaďte se do zástupu po dvojicích, chovejte se slušně a pojďte za mnou" štěkla na nás. Teď jsem už opravdu začínala být nervózní. Ona nás někam vede, tváří se, jakoby to mělo být strašně důležité a my ani nevíme kam.
Celá vyklepaná jsem vykročila za Dančou a Kiki. Magda vedle mě taky vypadala pěkně vykuleně. Vzápětí jsme vešli přímo do obrovské místnosti, kde byla shromážděná snad celá škola. Všichni na nás vejrali, jak na zajímavá exotická zvířátka. Osůbka před námi však nezpomalila, dokud nedošla těsně před poslední stůl v čele síně, kde jako u jediného seděli, jak jsem si bystře všimla, dospělí. Nejspíš učitelé. "Až přečtu vaše jméno, posadíte se na stoličku, dáte si na hlavu tento Moudrý klobouk a ten vás zařadí do jedné ze čtyř kolejí - Nebelvíru, Havraspáru, Mrzimoru, nebo Zmijozelu ." říkala nám a postupně ukazovala na jednotlivé kolejní stoly. Čekala jsem, kdy tedy začne předčítat, ale ona taky vyčkávala a my hned zjistili proč. Ten údajný Moudrý klobouk začal zpívat.


"Kdysi dávno mě ušili,
na budoucnost myslili,
čtyři velcí mágové,
největší té doby čarodějové.


Já rozděluji do kolejí,
vaši mysl odhaduji.
Nebelvír má chrabré srdce,
Mrzimor pomocné obě ruce.
Zmijozel je hadů král,
Havraspár chytrost vychoval."


(pozn. au. je to skládané v rychlosti, tak na to berte prosím ohled). Všichni nováčci zůstali s hub…pardon ústy, blízko u podlahy. Pak začala osůbka vyvolávat naše jména a my jeden po druhém kráčeli na popraviště. Nebo to byla stolička? Vyvolávalo se podle abecedy. No nazdar…. Já se totiž vůbec nejmenuju od B. Přede mnou šla jen nějaká Belatrix Blacková. Tu klobouk okamžitě šoupnul do Zmijozelu. Po ní následoval Sirius Black (že by příbuzní?). Měl černé rozježené vlasy a oči schované za brýlemi. Šel do Nebelvíru. A pak už následovalo jen: "Nela Brynychová".


"Já nechci, já tam nejdu, já zdrhám, poooomoooc!" šeptala jsme si a vykročila (samozřejmě že ke dveřím). Holky mě však popadly a nasměrovaly mě přímo tam, kam jsem nechtěla. Teď už nešlo zdrhnout. "Mazej" přikázaly mi ještě ty bestie. Takže jsem pomalu vykročila. Došla jsem až ke stoličce, pomalu si na ni sedla a dala si na hlavu klóbrc. Vzápětí jsem nadskočila pár centimetrů nad stoličku a s hlasitým bolestným zaúpěním jsem dopadla zpět, přesně na kostrč. Doufala jsem, že si toho nikdo nevšiml, nebo že to aspoň vypadalo jako škubnutí. Doufala jsem marně. Celá síň se začala vesele smát, kdežto já pod kloboukem nabírala ředkvičkovou. Víte co bylo příčinou mého zajímavého akrobatického kousku? Ten debilní kus hadru mi promluvil do hlavy, jak si to jako představuje?"


"Hmm, nová neznámá. Takže kam tě pošlem? Dokážeš pomoct druhému, ale ta rozhodující vlastnost to nebude, takže Mrzimor ne. Úplně hloupá také nejsi, ale Havraspár bych vyloučil. Dokážeš být i pěkná potvora, ale sotva bys to vydržela 7 let. Zmijozel tedy také ne." Broukal mi do ucha. "No tak teď je to jasné, nebo ne? Tak to prostě řekni, ať už se odsud dostanu" vřískala jsem si v hlavě. "Popros" odsekl mi nakvašený hlásek….asi jsem klobouček trochu namíchla. "Nepoprosím, ani mě nenapadne! Ne a ne a ne!" odmlouvala jsem. "No dobře, za svým názorem si stojíš, řekneš ho bez ohledu na následky…" napínal mě. "Můžeš se už sakara vymáčknout?" vztekala jsem se dál. "Nebelvír" zavřísknul na celý sál.


Rychle jsem si sundala tu odpornost z hlavy a chystala jsem se rychle rozběhnout k mé nové koleji, která mi hlasitě tleskala, ale okamžitě jsem se zarazila bolestí z kostrče. Ke stolu jsem se došourala s bolestným šklebem, který si někteří vyložili jako otrávenost. Ale co s tím nadělám, naražená kostrč prostě bolí. Sedle jsem si vedle toho Blacka. Zapré to byl taky prvák a za druhé to bylo nejbližší volné místo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tahle povídka?

Ano 51.4% (18)
Začátek ušel, teď nic moc 5.7% (2)
Ujde to 5.7% (2)
Nic moc 5.7% (2)
Jak který díl 8.6% (3)
Po hroznym začátku už to celkem jde 5.7% (2)
Ne 17.1% (6)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama