2. Ve vlaku

5. června 2008 v 20:50 | Nelll |  HP - Poberti na druhou
Takžeee, Danča se překonává.... Jo a mam ti Pansy vzkázat, že se kvůli tobě vykašlala na děják, takže až dostane 5, máš jí na svědomí.... já budu psát hned jak to půjde (čili nejbližší noc co se přinutim).... tak hezký počteníčko a komenty potěší :)

Z pohludu Danči:
"Nesnáším balení!!! Jak si mám proboha zabalit na 10 měsíců?!? Dobře, na týden beru, na měsíc bych to taky přežila, ale na celej školní rok?" Tak takovéhle myšlenky se mi honily hlavou už od rána - ano, hádáte správně - 31.srpna.
Možná si myslíte, že zbytečně hysterčim, ale už jste si někdy zkusili zabalit na celej rok do jedinýho kufru? Vždyť půlku mi zabraly jenom boty!
Nakonec jsem asi o půlnoci dobalila, což znamená, že přecpaný kufr ležel u dveří, Murko(náš kocour)byl zavřený v přepravce a moje sova pálená prodělávala menší hysterický záchvat ve své kleci. Když se Rozárka(to jako ta sova)konečně uklidnila, za chvíli jsem usnula.
Asi vteřinu potom-alespoň mi to tak připadalo-se rozpípal můj milovaný budík. Bylo nechutně brzo, ale školní vlak odjížděl v 11:00 z nádraží v Londýně a my měli tu smůlu, že je to od nás do Londýna celkem daleko.
Někdy kolem tři čtvrtě na sedm už jsem stála v plné polní na nádraží v Čerčanech. Za chvíli tady zastavil vlak, z něj vyskočil Michael, popadl můj kufr a společně jsme nastoupili.
Tentokrát mě už nijak nepřekvapilo, že s ním byla i Kiki a Adéla. Radši ani nechci pomyslet, v kolik vstávaly.
Po čtvrt hodině cesty jsme dorazily do Mnichovic, kde se k nám přidaly Nell a Magda.
Na naše zavazadla Michael namířil hůlku, zamumlal nějaké slovo a ty zmizely.
"Jen jsem je poslal napřed, dost by nám překážely" odpověděl na naše zděšené pohledy
Dál už jsme pokračovali pěšky. Z tý hodiny si pamatuju jedině to, že sem se musela strašně přemáhat, abych sebou neflákla vedle cesty a neusnula. Podle toho, co holky říkaly, na tom byly podobně. Potom konečně Míša zastavil a vesele oznámil
"Tak jsme na místě"
"A co jako tady?" zeptala jsem se velmi inteligentně-no co by jste po ránu chtěli?
"Odtud se přemístíme pomocí přenašedla." Odpověděl už méně nadšeně a ukázoval na starou pneumatiku. Bez dalších řečí jsme se všichni chytli pneumatiky a za chvíli už jsme stáli někde úplně jinde. Jak nám Míša vysvětlil, byli jsme na Londýnském předměstí a na nádraží jsme se měli dostat MHD. Ano, městskou hromadnou dopravou-vážně super. Cestu na nádraží jsme přežili téměř ve zdraví-jen pár zlámaných žeber a umačkání téměř k smrti-ale přežili jsme. Na nádraží nás Michael zatáhl rovnou do podchodu.
"A z jakého nástupiště nám to vlastně jede?" zeptala se Nell
"9 a ¾" odpověděl pohotově Michael, ale jaksi si nevšiml, že na něj valíme oči jako by právě začal trsat mambu. Až po několika krocích mu došlo, že jsme zůstaly stát.
"No ano, nástupiště 9 a ¾. A Bradavický Expres odjíždí přesně v 11:00, takže jestli se okamžitě nepohnete, tak vám ujede." Začal Míša už trošku ztrácet trpělivost.
"Vždyť mi už jdeme" odpověděla rychle Magda, když si všimla jeho výrazu, a všechny nás popohnala pohledem. Ještě trochu zaražené jsme se začali stoupat po schodech k nástupištím 9 a 10. když jsme schody zdařile zdolali, začali jsme se všichni-kromě Míšy-rozhlížet po ceduli s nápisem 9 a ¾.
Překvapivě marně.
"Na nástupiště"vysvětlil Michael "se dostanete, projdete-li přepážkou mezi nástupišti 9 a 10."
"No jasně, a abysme se naučili lítat, to by ste nechtěli?!"spustila Nell
"Jen klid, k létání se dostanete až ve škole. Porzatím mi bude stačit, když projdete tou zdí" odpověděl Michael se znovu nabytým klidem.
"Kdo půjde první?" fakt chytrá otázka-si asi myslí, že se o to úžasné prvenství poperem, nebo co.
"Fajn. Adéla a Daniela."
No to si ze mě dělá pr… srandu ne?? Já první nejdu!!! Ani mě nehne!!! Nééééééééééééé!!!
To už nás ale Michael postrkoval dopředu.
POOOOOOOMOOOOOOOOOC!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Ta přepážka vypadá ale fakt pevně.
"No nedá se nic dělat-dřív nebo pozdějc mě to stejně čeká"řekla sem si v duchu a rozeběhla se. Adéla nejspíš dospěla k podobnému závěru, takže jsme běželi spolu.
Ale očekávaný náraz se nekonal. Když jsme otevřeli oči, stáli jsme na přeplněném nástupišti a před námi stála křiklavě červená lokomotiva s nápisem"BRADAVICKÝ EXPRES".
Za chvíli už vedle nás stáli i Nell, Magda, Kiki a Michael, který nám jen rozdal jízdenky, dovedl nás ke kufrům a zanechal nás osudu-vypadal chudák dost zničeně.
Adéla se za chviličku někam vypařila, a tak jsme zůstaly jen já, Nell, Magda a Kiki.
"Tak si pudem někam sednout, ne?" navrhla Kiki a my se chopily kufrů, klecí a přepravek a vydali se hledat volné kupé, ale to nebylo nijak snadné. Po chvilce jsme narazili na kupé, kde seděla jen jedna holka
"Ahoj" pozdravila Nell, když otevřela dveře
"Ahoj. Já jsem Cordelie Figgy. Taky jedete do Bradavic prvně? A víte do jaké koleje půjdete? A přisednete si, že jo? Protože když nás bude víc(nebudem se vlka bát nic?) bude to mnohem lepčí" (pozn.au. to není překlep-kdo nezažil nepochopí)
"Ježiši holky, já jsem zahlídla jednu starou kámošku-musíme za ní jít, prosím!"
Magda je fakt dobrá-vysekala nás z toho fakt mistrně
"DÍKY!"
"To nic, dyť já bych tam taky nebyla ani o minutu dýl" odbyla naše chvalozpěvy Magda.
A zase jsme se společně draly skrz vlak a nahlížely do každého kupé, abychom si našly místo. Najednou se Nell s Kikou zarazily.
"Co je?"
Vypadaly dost překvapeně a nebyly schopné slova. S velkou námahou jsem se tedy posunula o kousek dopředu, abych také viděla do kupé, u kterého se zarazily. Když jsem ale uviděla, kdo vevnitř sedí, zamotala se mi hlava a musela jsem se opřít o stěnu aby to se mnou neseklo-ta prťavá osoba která četla Garfielda nemohla být nikým jiným, takže bylo jasné, že v Bradavicích nebudu se všemi vycházet zrovna skvěle. Magda na nás jen nechápavě zírala: "Proč se tváříte tak zhnuseně?"
Chtěla jsem jí odpovědět, ale to jsem neměla dělat. Jakmile jsem otevřela pusu už jsem se neudržela a poblila zrovna procházející Cordelii Figgovou. Tu to evidentně dost překvapilo, protože jenom zděšeně vyjekla a urychleně se vzdálila. Holky taky chvíli jenom zíraly. Jako první to rozdýchala Kiki a prohlásila, že jsme původně hledaly místo a tak jsme se vydaly dál. Nakonec jsme vlezly do kupé, kde seděla nějaká holka s rudými vlasy, která byla začtená v nějaké tlusté knize a byla podobně stará jako my.
"Máš tady volno?"
Dívka jenom přikývla a četla dál.
"A kdo to vlastně byl v tom kupé?"zeptala se Magda, sotva jsme si sedly.
"No" ujala se slova Nell a snažila se nerozesmát "to byl náš drahý bývalý spolužák Adam Tywoniak, největší šprt na týhle planetě a jak sis mohla všimnout, všem nám velmi chyběl-teda především Danče"
Načeš jsme to už nevydržely a začaly se chechtat. Když jsme konečně přestaly, dívka, která si předtím četla, se na nás dívala.
"Promiň" začala jsem se rychle omlouvat-evidentně jsme jí totiž vyrušily.
"To je v pořádku" odbila mě "A jmenuju se Anabell, Anabell Summersová"
"Já jsem Danča a tohle jsou Nell, Magda a Kiki" představila jsem sebe i své kamarádky
Jak jsme během cesty zjistily, byla Anabell velmi příjemná - rychle se zapojila do našeho rozhovoru, takže nám ta doba ve vlaku utekla celkem rychle.
Mimo jiné se konala i přehlídka zvířat. Všechny jsme měli sovu, já s Kiki kočku a Magda angorský koťátko jménem Rómeo, takže to u nás v kupé vypadalo vážně zajímavě :-D
Za těch několik hodin jsme stihly probrat ještě spoustu zajímavých věcí, ale pak začal vlak konečně zpomalovat a já si se zděšením vzpomněla, že Michael říkal, že se máme převléct už ve vlaku.
Po chvilce paniky a naprostého chaosu jsme se konečně všechny navlíkly do hábitů-přesně ve chvíli, kdy vlak zastavil.
Ještě jsme chvilku počkaly, než se na chodbičce trochu vyprázdnilo a pak jsme se vydaly na válečnou výpravu jménem-Dostaň se z vlaku.
Když jsme se konečně prodraly na nástupiště, ozval se kousek od nás hroznej řev: PRVÁCI KE MNĚ!!!! NO TAK, NEBOJTE SE!!!! KE MNĚ!!!!!!!!! PRVÁCI KE MNĚ!!!!!!!!!!!!!!
Ten hlas patřil ňákýmu obrovi, kterýmu celej obličej zakrývaly ježaté černé vlasy a vousy a vypadal fakt přívětivě.
"Toho se jako nemáme bát??" zděsila jsem se
"A k němu rozhodně nejdu-dyť mi prasknou bubínky, takže deme nejmíň pět metrů za nim!"
Holky jenom přikývli, a tak jsme se vypravili kus za davem stejně starejch lidí, jako sme mi.
Za chviličku se z davu ozvalo obdivné"Ách" a"Óch".
"Co tam proboha vyváděj?" Ale to už jsme taky zahlídly zdroj jejich obdivu-obrovský hrad se spoustou věží a věžiček, kterej měl nejmíň padesát pater.
"Tak to počítejte s tim, že se do zejtřka tak stokrát ztratim." Oznámila Magda s děsem v očích
"Ale neboj, mi se ztratíme s tebou" odbyla jí Nell
Další debatu přerušil ten obr a začal nám vysvětlovat, že si máme vlézt po čtyřech do loděk
"No jo, ale nás je pět!"
"To je v pohodě, klidně jeďte spolu" řekla Anabell a odešla si hledat místo.
My jsme se nasoukaly do jediné ještě neobsazené loďky a čekaly, co se bude dít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tahle povídka?

Ano 51.4% (18)
Začátek ušel, teď nic moc 5.7% (2)
Ujde to 5.7% (2)
Nic moc 5.7% (2)
Jak který díl 8.6% (3)
Po hroznym začátku už to celkem jde 5.7% (2)
Ne 17.1% (6)

Komentáře

1 Pansy73x Pansy73x | Web | 6. června 2008 v 18:18 | Reagovat

no moment to byla její vlastní volba:Djá za to nemůžu!!!!×D

2 Danča Danča | 6. června 2008 v 21:50 | Reagovat

pro jistotu to dám i sem, kdyby se Pansy nedívala na komentáře u první kapitoly

Milá Pansy. Já už fakt nevim, jak ti to vysvětlit. Jedinej den kdy nemám žádný kroužky je úterý, a to nám končí škola ve čtyři, takže doma sem v pět. V pondělí mám klavír, ve středu volejbal, ve čtvrtek flétnu a nauku, v pátek němčinu, soubor a schůzku oddílu. Do toho se učit na všechny písemky a zkoušení a času na psaní už skutečně mnoho nezbývá-a tohle sem nepíšu proto, aby mě někdo litoval. Já se jenom snažim, aby si někdo zkusil představit, jak dokáže potěšit, když slyšíte pořád jenom-A kdy to konečně bude??? atd. A vzhledem k tomu, že Nell má bruslení v Praze, dokážu si celkem představit kolik času má na psaní ona-a rozhodně si nemyslim, že bruslení zabírá málo času. No myslim, že jestli si to teď nepochopila, nemá cenu vysvětlovat dál.......

Jinak doufám, že mi Nell promine, že jí sem píšu takovýhle slohy   :-D

3 Nelll Nelll | 6. června 2008 v 21:51 | Reagovat

ale muzes, protoze ono poslouchat te neni vubec jednoduchy

4 Nelll Nelll | 6. června 2008 v 22:00 | Reagovat

joo, kdyby jenom brusleni tak bych stejne mela jeste nejakej cas, ale Magdi, moc dobre vis, jak me doma buzerujou a kdyz uz nebuzerujou doma, vratim se z benesova v 7....sice sme vybirali moje brejle, ale pak si tam mama zacala schanet nejak darek a me nechala honzu na krku uprostred pekarny.......................... a tohle se proste stava strasne casto, jinak... verim ze treba nekdy taky musis pomahat, ale neni to tak casto a hlavne kdyz se musis ucit, tak te nechaj napokoji, ale neber to jako buzeraci, nebo ze sme se nejak nastvaly, proste se smir s tim, ze to vetsinou neovlivnis ani kdyby ses na hlavu stavela a zrovna tak to vetsinou neovlivnime my dve..... ja proste pisu vzdycky, kdyz to de, nebo kdyz dejcham, protoze ano, mohla bych dneska tak do pulnoci spat, ale muzu ti rict, ze chodit nekolik dni spat pozde v noci a pak si uzit dny jako ja....no proste se mi klizej oci nehoraznym zpusobem

Danca:jak vidis nejsi sama, takze nevadi

5 pansy73x pansy73x | Web | 7. června 2008 v 18:16 | Reagovat

vy ste mě asi moc nepochopili...to bylo hlavně na tebe Nell,protže jak sme dali tu sázklu tak musí bejt nějký časový ultimátum,protože jinak můžu čekat až do svejch 56 ti let a mezitim se mi Dram uplně rozpadne....A když zž sme u těch koníčků,dančo:to sem opravdu netusila že jich máš tolik!to sme mi nell jaksi nezmínila...takže to sorry....a eště nell,jak už sme ti radila je taky způsob jak to psát na mobil a když jedeš na bruslení tak se asi neučíš jak správně totčit piruetu tak to klidně do toho mobilu můžeš psát...

6 pansy73x pansy73x | Web | 7. června 2008 v 18:17 | Reagovat

jo a eště o tom Ky to konečne bude sem se naslýchala až dost...

7 Danula Danula | E-mail | Web | 2. července 2008 v 12:59 | Reagovat

páni tady se toho nějak nahromadilo:) super kapča, mám záchvat bránice...a musím uznat, že balit kufr na 10 měsíců je o život, protože přesně jak máte vědět co se vám bude hodit a co ne? no prostě na zabití...no nic jdu na další:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama