Prolog z pohledu Nell

15. května 2008 v 20:25 | Nelll |  HP - Poberti na druhou

No tak tady je prolog, pak tu bude ještě jeden od Danči. Fakt sorry za všechny hrubky :)




Z pohledu Nell:

     "AUUU, NO TO SI ASI DĚLÁŠ SRANDU???!!!!" zaječela sem na kluka, co právě zakopl o tašku a poroučel se přímo na moje natažené nožky. "Sorry Nell, já nechtěl," omluvil se mi. Aspoň že tak, jinak bych se asi vztekala…
"A co je tady k smíchu?" zeptala jsem se ještě otráveně svých dvou kamarádek, co se smíchy svíjely na židlích.
"Ale nic, niccc,
jen se smějeme že je právě přestávka…" zaznělo mi v odpověď. Ano, skutečně byla přestávka, což v naší třídě znamenalo desetiminutový výbuch atomovky. Právě jsem seděla se svými kámoškami na lavici u dveří a jelikož se blížil den, kdy se rozloučíme se sekundou, kecaly jsme o tom, co budeme dělat o prázdninách.  

    Asi bych se mohla i představit. Jmenuji se Nela Brynychová, ale kámoši mi říkají Nell. Je mi třináct a právě končím sekundu na gymnáziu v Benešově. Mám modré oči a hnědo-zrzavé vlasy. Mám ráda sport, hudbu, čtení…
Na prázdniny už se vážně těším. Pojedu na 14 dní do Anglie a to bez rodičů, takže 3x hurá!!!! A pak mě snad čekají dvě soustředka na bruslení. Jinak už se budu válet doma, takže znova 3x hurá.

   "Teď si musím doma pořádně užít tu hodinku co budu ještě sama," mumlala jsem si sama pro sebe, když jsem vcházela do domu. Ale vzápětí mi spadla čelist až na podlahu (ještě že mě včera máti donutila ji vydrbat). Na poličce pod zrcadlem si to totiž seděla sova a to prosím živá sova. Chvíli jsme na sebe jen vejraly, ale pak se milá sovička vznesla, doletěla ke mně, něco mi upustila k nohám a pak si to prolítla ještě otevřenými dveřmi ven. Já jsem ještě dost dlouho zůstala stát a vejrat. Pak jsem se konečně sehnula pro to něco. Vypadalo to na dopis. "To je tedy fakt divné, já čekala spíš mrtvou žábu nebo myš… Tlustá obálka, zelený inkoust, pečeť s nějakým divným znakem. Co to má sakra znamenat??? No to se asi nedozvím, dokud to neotevřu," mumlala jsem si pro sebe a pomalu otvírala nažloutlou obálku, až mi z ní vypadl k nohám menší štos takových divných papírů.

ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH

Vážená slečno Brynychová,
S potěšením Vám oznamujeme, že ve Škole čar a kouzel v Bradavicích počítáme se studijním místem pro Vás…………………………………………………………………………………

Po přečtení téhle, v pořadí první stránky jsem vytřeštila oči ještě víc. Co to má sakra znamenat??? Nějaký blbý žert, nebo co??? Na dalším papíru bylo, že se dnes večer ukáže nějaký kouzelník, aby to všechno mě i rodičům vysvětlil. Ehmm, jestli se někdo skutečně objeví, tak je to dost propracovaný vtípek, jen by mě zajímalo, čím jsem si takovou pozornost vysloužila a hlavně od koho. Rodiče přijeli až večer, takže do té doby, jsem jen strnule seděla a čekala, jak to dopadne. Jen co přijeli, zazvonil někdo na zvonek. Zvesela jsem šla otevřít, ale smích mě přešel, jakmile jsem zavadila pohledem o toho dotyčného. Měl na sobě jakýsi dlouhý plášť a na hlavě špičatou čapku.

"Dd dobbrý dden," vykoktala jsem namáhavě. Tohle už je na mě moc, na tohle nejsem sakra stavěná!!!
"Dobry den, vy jste slečna Nela Brynychová?" zeptal se mě dotyčný podivín.
"An ano," šeptla jsem.
"A mohl bych dál?"
Sakra, mohl by dál??? Co když je to nějaký úchyl!
"Nevím," breptla jsem nakonec. Podivín se jen usmál (čímž mě utvrdil v tom, že je to úchyl) a prohlásil: "Já jsem ten kouzelník co má přijít všechno tobě i rodičům vysvětlit, dostala jsi přece ten dopis z Bradavic?"
Tak takhle jsem dneska očička ještě netřeštila, měla bych toho nechat, nebo se naštvou a utečou mi.
"To je vtip?" vylítlo ze mě najednou.
"Ne, ujišťuji Vás, že není, když mě pustíte dál, všechno vám vysvětlím," vysvětloval mi a já musela uznat, že tomu tedy trpělivost nechybí...
Taky by se hodila.

"Nelo, tak kdo to je?" to už ke mně doléhal melodický hlas mé drahé matinky.
"Mami, pojď sem prosím!" křikla jsem na ní odpověď a za okamžik už si to máti přilítla jako čarodějnice.
Nejspíš už si myslela, jak mě zase jednou pěkně seřve, ale když zmerčila dotyčného, jen otevřela a zase sklapla pusu.
"No nazdar, jestli jsem vypadala taky takhle blbě, tak to potěš pánbůh," pomyslela jsem si. Máti se však celkem rychle vzpamatovala: "Dobrý den, kdo jste a co by jste potřeboval?"

"Dobrý večer, jsem Michael Burgess a pracuji pro Školu čar a kouzel v Bradavicích. O prázdninách oblétávám děti z mudlovských rodin - mudlové jsou lidé, kteří nekouzlí- a vysvětluji jim, co to všechno znamená. Dnes mám ještě celkem nahuštěný program, takže už bychom mohli v tom vysvětlování začít," oznámil nám se stále trpělivým úsměvem.

Po dalším zdlouhavém přemlouvání ho tedy máti pustila aspoň na zahradu a pak i do domu. "Takže teď mě nechte mluvit, dotazy až pak," nařídil nám a teprve když se ujistil, že nikdo z nás se vážně nechystá nic říct, pokračoval: "Kouzla skutečně existují. Po celém světě stále existuje komunita kouzelníků. Někteří jsou z rodiny čistě kouzelnické, někteří mají jednoho, více či méně, vzdáleného kouzelníka jako příbuzného a konečně někteří, jako třeba tady slečna, nemají nikoho takového. Kouzelnické schopnosti na ně byly přeneseny způsobem, který dodnes není znám ani kouzelníkům. Bude-li mít slečna zájem, přijme jí jedna z nejlepších a nejstarších kouzelnických škol na světě - Bradavice. Jsou v Evropě, severněji než jsme teď, přibližně na území Británie. Přesná poloha je však tajná. Škola začíná 1. 9., kdy také odjíždí školní vlak. Z neznalostí jazyka si nemusíte dělat starosti. Existuje kouzlo, po kterém budete vybraný jazyk znát jako mateřštinu. Bohužel jde takto naučit jen jeden jazyk. Na škole nejsou žádné mudlovské předměty. Dále také platí zákon o utajování čar a kouzel před mudlovským světem. Nesmí se to dozvědět ani ostatní rodinní příslušníci. Není máte 3 týdny na rozhodnutí, zda nastoupíte, nebo nenastoupíte. Na konci školního roku si přijdu pro odpověď. Bude-li kladná, řeknu vám také datum, kdy vás, spolu s další částí dětí z mudlovských rodin, vezmu na nákup do Kolmé ulice, kde si obstaráte vše potřebné do školy atd. Kolmá ulice je jakási obdoba anglické Příčné ulice. Ta je však delší a známější. A teď vaše dotazy"

Tohle všechno ze sebe doslova vychrlil, takže jsem už asi po sté tohoto dne zůstala koukat s pusou dokořán a s očima, co mi brzo zdrhnou. S potěšením však musím říct, že rodiče na tom byli velmi podobně, snad i hůř. Kdežto Michael se pořád trpělivě a mile usmíval (je to úchyl!). Nakonec jsem se jako první vzpamatovala já. "Co prosím???" vykoktala jsem. A trpělivý Michael nám to znovu všechno přeříkal. Nám to ale pořád ještě nebylo jasné, takže mluvil znovu, znovu a pak ještě jednou. Pak následovaly naše dotazy "typu jak často se jezdí domů?" (odpověď mě uspokojila, zato rodiče asi ne) a
podobně.

Po asi hodině dotazů
jsem si najednou vzpomněla na moji počáteční nedůvěru. "A jak mám vědět, jestli to není jen hloupý žert? Můžete mi to nějak dokázat? Třeba mi na ukázku nějaké to kouzlo předvést???" vyhrkla jsem na něj spěšně.
"Pokud to bude bezpečné v rámci zmiňovaného zákona, tak ano. Co by jsi chtěla vidět???" odpověděl mi.
Avšak to už jsem ho táhla do horního patra, do koupelny. Ta byla dva dny po vymalování a na mě čekalo drhnutí každý kachličky. Což je při velikosti naší koupelny na dvě tři hodinky. Navíc to musím mít ještě dneska...super, ne?

"Mohl by jste tohle vyčistit?" zeptala jsem se s nadějí v hlase a on se zase jen úchylně usmál, mávl nějakým klacíkem, zamumlal podivné slovíčko a všechno se jen lesklo. "Jůůů!!! Děkuji moc, právě jste mi zachránil život!" poděkovala jsem mu vděčně.
"Není zač, teď už půjdu a jak jsem řekl, stavím se tu za tři týdny pro odpověď. Naschle!"

Teď už sem věřila, že kouzla opravdu existují. Což znamená, že jsem byla prakticky rozhodnutá. Bude těžké opustit tenhle život a začít nový, ale to je tak jediné, co mi brání. Tedy, ještě by tu byli rodiče… ale to je detail. Navíc teď ještě ani nevím, co na to říkají.

"Hele, tak můžu tam?" zeptala jsem se opatrně rodičů.
"To je tvoje věc," odpověděla mi mamka, což mě celkem překvapilo.

Před usnutím jsem se rozhodla, že do Bradavic pojedu a teď si pořádně užiji konec školního roku a prázdniny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | E-mail | Web | 16. května 2008 v 22:01 | Reagovat

wow!!! to je vážně sqelý!!!! už se těšim na pokračování...:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama