Prosinec 2007

Proč mě rozbrečí to, co nemá???

5. prosince 2007 v 22:20 | Nelll |  jiné story :-D
Tak, zase extra blbý období. Dokonce tak blbý, že sem se rozhodla něco napsat (to už je to se mnou asi hodně špatný). Původně to měla bejt story, ve který popíšu svoje pocity. Jenže jak si asi všimnete, po pár větách -nebo ještě dřív- se to změnilo na obyčejný popisování momentální situace
Já nebrečím, nikdy nebrečím kvůli tomu za co by mi to stálo a za co bych chtěla. Lidi píšou úžasný story, smutný, veselý, bláznivý, nebo všechno dohromady. Další lidi píšou pod story dojemný (to neni ironicky!!!) komentáře, jak u toho buleli a já si říkam: to ani nemam city??? Asi mám, dostává mě to taky totálně. Když sou story veselý, sem taky veselá a naopak. Rozbrečet se z tohohle, by mi stálo za to, ale já to neudělám.......... zato rozbrečet se během pár vteřin kvůli rodičům,nebo skoro se rozbrečet kvůli lidem ve škole, to už jo :-( Asi se neříká nadarmo: nikdo na tomhle světě ti nestojí za to aby tě rozbrečel/a a ten kdo stojí, to nikdy neudělá (nebo jak přesně to bylo). Znám jednoho člověka, který si už delší dobu píše s lidma po ICQ, s lidma který sou stejný. Jestli si ten dotyčnej náhodou přečte tenhle článek,-pochybuju-bude asi vědět že myslim právě jeho. Když sem viděla, jak si takhle dopisuje, dokázala sem pochopit proč, ale rozhodně sem si nedokázala představit, že na tom budu někdy stejně. Jenže na jakou dráhu to teď najíždim??? Možná bych mohla říct, že na stejnou, ale něco mi v tom brání - díky Magdi :-) Chtěla bych taky začít s psanim, ale nejde to. Problémy typu lidi ve škole atd. to skvěle ventiluje, ale ty ostatní problémy tomu zase brání. Vlastně to asi nejsou problémy, spíš starosti, který sou u mě na denim pořádku. Mrzí mě to, celkem dost. Sou ale i chvíle kdy ty první problémy totálně zvítězí nad těma druhejma. To sou černý chvíle. Přiznám se, že nějak extrémně často je naštěsní nemám. Ale přece.......... to se to pak najednou píše. Škoda jen, že né na net ale do sešitu. Pak člověka přejde tejvětší zlost, zoufalství......... Najednou mu to co napsal v ten okamžik příde hrozný, nebo šíleně brutální, takže to nikam nedá. Mrkvičko, pamatuješ si na ten sešit, co sme se o něj přetahovaly a já ti nechtěla dát přečíst, co tam je, ani ti to říct??? To byl totiž přesně takový případ, ale já stejně neměla sílu vyhodit to. Prostě to jen tak zmačkat a hodit do koše....... Díky MCR sem přišla do světa kterej je tak nějak jinej. Já nevím jak to popsat. Je tu možná víc smutku, zoufalství, možná. Je tu i jenej spůsob srandy, je mi tak nějak bližší. Ale nejdůležitější pro mě vždycky budou písničky. Takový to strašně mi pomáhaj atd. sem už viděla napsaný hodněkrát. Věřím že většinou to byla pravda. Někde sem taky četla že "Jejich písničky za mě problémy nevyřešej, ale povzbuděj mě, uklidněj a já si problémy pak můžu vyřešit sama". Tohle mi přišlo jako super definice, líp bych to asi nevystihla :-) A jelikož pro mě znamenaj totéž, právě teď mi tu na plný pecky hrajou, tak se z toho poučim..... KAŠLU NA VŠECHNY KRETÉNY CO SI O MĚ BEZ DŮVODU MYSLEJ CO SI MYSLEJ!!!!!!!!!!! Nebudu se s něma hádat, ječet na ně, to nemá cenu. Doteď sem se ve škole tvářila jako že mi to nevadí a smutná sem byla až doma. Teď se ve škole budu tvářit, jako že nic a doma to bude stejně. Už mě nerozhoděj, doufám..............
pa, Nelll
PS. vím, že je to krátké, ale mě to stačí