new life 1

23. září 2007 v 21:35 | Nelll |  jiné story :-D
Konečně sem se dostala k přepisování příběhů ze sešitu sem :-D Snažila sem se ho psát naprosto nezávisle na sobě, to se ale moc nepovedlo, takže ve finále je aspoň ten začátek obtisk toho co se stalo mě, ale taky ne úplně přesně.
Tenhle příběh bude o čtrnáctileté holce jménem Helena, což je hlavní postava. Příběh bude vyprávět jakoby ona, ze svého života. Helena má 5 sourozenců a je nejstarší. Jejich rodina je dost bohatá a vlivná, což H. dřív nevadilo, ale teď už je všechno jinak.................
Ležela jsem u sebe v pokoji a nudila se. Zapla sem rádio, které většinou bývá celkem dobrým prostředkem proti nudě. Hrála nějáká blbost, potom zase blbost, potom zase, zase, zase a ZASE......ale počkat,tohle není blbost, tohle sice normálně neposlouchám, ale to je... úžasný. Celá skoprnělá sem to doposlouchala a když to dohrálo, málem sem se rozbrečela. Ve chvíli kdy sem si uvědomila, že neznám ani jméno písničky, skupiny/zpěváka sem už vážně musela potlačovat slzy. Sešlasem dolů, do obýváku (byla sem doma sama což byl luxus), zapla TV, konkrétně MTV a zadívala se na klip, co zrovna běžel. Byl to nějakej popovej hit, čili přesně podle mího gusta. Text sem uměla trochu zpaměti, tak sem si ho přeříkala a zapřemýšlela o něm. Najednou se mi zdálo, že je.....o ničem. Jen slaďáckej text s veselou hudbou. Chtěla sem to rychle vypnout, ale nakonec sem si to rozmyslela. Nechala sem to běžet a sedla si k počítači, plně odhodlaná zjistit od koho + co to bylo za písničku v tom rádiu. Najela sem na stránky rádia. Bylo tam uvedený tel. číslo, tak sem na něj brnkla. DOZVĚDĚLA SEM SE TO!!!!!!!! (název pro tu údajnou skupinu sem nevymyslela a žádnou opravdovou jsem sem dávat nechtěla, takže to bude prostě new objev, nebo jako objev). Rychle sem dala méno skupiny do vyhledávače. Našlo se toho celkem hodně. nejdřív sem si pustila ještě pár písniček, abych zjistila, jestli jsou vážně všechny tak nádherný. BYLY. Pak sem si přečetla něco o skupině a členech. Prostě to nejdůležitější info. nakonec sem si ztáhla pár písniček do MP3. Chtěla sem si jich stáhnout víc, ale rodiče volali, že už jedou a jestli sem teda na něco fakt neměla náladu, tak to byli oni. Vypla sem pc, ale když sem chtěla vypnout i TV, žbleptali (a sakra, od koho pak sem se tohle slovíčko naučila :-D) tam něco o tom, že teď si zahrajem písničku od právě TÝ skupiny. Zůstala sem ztrnule stát a očima propalovala obrazovku: jaký mají vydeoklipy??? Jsou taky tak úžasný??? Takový i jiný otázky mi běhaly hlavou pořád dokola. Písnička začala, běžěla i skončila. Celou tu dobu sem stála jak přimrazená, nemohouc se odtrhnout od obrazovky. Dostalo mě na tom všechno-jak námět na videoklip, tak celej celkovej dojem z členů i samotná písnička. Prostě úplně všechno. Hned potom běžel zase nějakej hitík. Vlastně moje nejoblíbenější písnička......... než sem se ale stihla probrat z šoku, z písničky mýho new objevu, byla už polovina pryč. Normálně bych alspoň ten kousek blaženě dokoukala, jenže dneska očividně nebylo normálně. Dneska sem prostě přiskočila k ovladači a znechuceně TV vypla. Poté sem se celá vykulená z toho všeho dotrmácela do pokoje, pak do koupelny, kde sem se málem utopila, aniž bych si to uvědomila a pak pěkně do postele. Strašně dlouho sem nemohla usnout a když už, zdálo se mi....... no o kom asi :-) Ráno jsem vstala celá zadumaná. Už při oblíkání sem se chovala tak nějak divně. V zásuvce s tričkama sem sáhla po tom jedinym černym, který jinak nosím jen v případu největší nouze. V koupelně sem si silně, černě obtáhla oči, tak bezmyšlenkovitě, jako by to byla naprostá samozřejmost. Ale nebyla. Tyhle dvě věcičky by se jevili jako úplně bezvýznamný prkotiny. Jenže pro mě to prkotiny nebyly. Byla jsem členkou party lidí, jejichž rodiče jsou alspoň trochu smetánka. Za pár let ,,zlaté mládeže´´. Prosazovali jsme bezstarostnost života. Možná si někteří z nás ani pořádně neuvědomovali, co to vlastně prosazujou. Prostě na to byli zvyklí z domova. Patřilo k nám veselý, módní oblečení. Temnější styly nebo třeba punk sme odsuzovali. Tvrdili jsme o nich, že je to styl lidí, co sou úplně bezvýznamný atd.
Tak tady je konečně první kapitola toho tak dlouho slibovanýho příběhu. omlouvám se že je krátká, ale prostě sem si slíbila, že dneska už to prostě napíšu. No a pak mě rozbolela hlava............................. takže sorry lidičky, hned jak to pude, vrhnu se na přepisování druhý kapitoly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama