Koncík.....

10. června 2007 v 16:03 | Nelll |  moje vykecávka (jen pro blázny)
Tak jo, vím, že je to opožděný, ale prostě sem se sem nedostala.....................................Původně jsme chtěly vyjet ve dvě hodiny vlakem, pak metrem a nakonec pěšky k T-mobile aréně, na jeden z největších zážitků našeho života (my = já, kámoška Magda, její sestra Petra a doprovod, kámoščina nejstarší sestra Lucka). Nakonec z toho sešlo a vyjely jsme až za deset minut tři. Asi 45 min. vlakem, pak já nevik kolik minut metrem a pak pěšo. U toho pěšo nastal trochu problém, nevěděly jsme kudy, někdo tvrdil, že doprava, někdo ,že doleva. Takže jsme se vydaly někudy (už si nepamatu justli rovně nebo kudy), ale zrovna blbě. Po chvilince bloudění vidíme dvě holky co dou určo taky na koncík, o tom naprosto jasně svědčil jejich vzhled. Rozhodly sme se, že nejlepší řešení bude, když pudem za nima. Vyplatilo se, po takovejch 3-5 minutách sem už věděla i já kudy. Přišly jsme k T-mobile aréně. Tedˇ se nám naskytl zajímavý pohled, před asi 4-5 vchodama čekaly hory lidí, mačkali se. posedávali, kecali atd. Tedˇ nastala chvíle která se klidně mohla docela zkomplikovat, měli sme se potkat s dvěma holkama z Příbrami (teda asponˇ myslim, že sou z Příbrami), s kterýma se Petra i Magda znají přes internet. Nakonec sme se našly dost snadno (to víte, mobilní telefon je prostě zázrak). Našly jsme se a nastalo co, nastalo trapný ticho. Já je neznala ani přes internet, takže sem ani nic říct pořádně nemohla. Takhle pokračovalo to trapný ticho dál, až se holky z Příb. ( Fr@nkie a její kámoška) omluvily, že někam dou, ale že se hned zas vrátí. Do tý doby sme my všichni seděly na nějaké zítce u vchodu, kterej podle mího mínění rozhodně otvírat nehodlali. Jen co se Fr@nkie i s kámí vrátily, šly sme si stoupnout do tá fronty mezi vchody 25 a 26. Koncert začínal v 8:00 a do fronty sme si šly stoupnout asi v 16:30, čili nás čekaly nejmínˇ tři hodiny postávání v tý frontě, ale upřímně, i kdyby jsme tam měly stát celej den, pro MCR KLIDNĚ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Ze začátku to bylo v poho, dalo se normámně stát, někdo i posedával.Rozhazovali mezi nás letáky , což se ukázalo jako skvělej prostředek jak proti nudě, tak proti otravnejm lidem, co se na vás lepí i když ještě nemusí. Stačílo poskládat vlaštovku a pak jí hodit do davu. Jednoho blízko stojícího týpka sem trefila špičkou do hlavy a další holku do zad, no asi z toho moc odvázaný nebyli, ale to je jejich problém a ne můj ;-)Takhle to šlo asi hodinu, ale pak začalo peklo, lidi se začali tlačit, nejdřív sem si říkala: za chvíli tu budem jak sardinky (a to nás v tý mačkanici čekaly ještě nejmínˇ 2 hodiny). Pak už jen SME TU JAK SARDINKY a ve chvíli, kdy otevřeli vchod, sem měla jasno SARDINKY MAJ V TÝ KONZERVĚ JEŠTĚ LUXUS. Začali nás pouštět dovnitř - po jednom. Těsně před vchodem mě přimáčkli stylem tak úžasnym, že sem měla hlavu zakloněnou dozadu, nemohouc jí dát normálně (Fr@nkie se mi smála), jednu ruku s lístkem přimáčknutou k tělu a druhou s hašlerkou (obal od milý hašlerky mám do tedˇ) skroucenou v nějakym divnym úhlu v úrovni hlavy. Slavně sme se dostaly dovnitř, teda Magda, já a Fr@nkie. Na zbytek naší výpravy jsme se mi tři dívaly, jak se mačkaj na skle dveří a nemůžou se pohnout. Když byly vevnitř i ostatní, šly jsme si koupit vodu (to byla doslova kravina, to sme tam ani nemusely tvrdnout 4 h předem) a pak hurá do toho kotle před podiem. Smůla- dostaly sme se tak do 7-8 řady, ale jelikož nejsem ani já, ani Magda ani kámoška Fr@nkie moc vysoký, viděly sme houby. Několikrát sem měla docela slušnej výhled na podium a bylo to i docela blízko, ale vždycky to skončilo stejně- stoupli si před nás nějaký žirafy (pardon, vysoký lidi ;-)). Po chvíli sme toho mi tři měly dost a šly jsme si sednout. Petra s Fr@nkie tam zůstaly (no jo no, sou aspoň kapánek vyšší) a milý doprovod jménem Lucka si sednul jakmile sme dorazily. Sedly sme si do takovýho jakoby balkonkonku na proti podiu. Tam jsme potkaly mojí kámošku ze třídy a usadily se sní. Kámošku Fr@nkie sme někde zanechaly. Začalo to. Hurá!!!!!!! Na podium napochodoval BT a začalo se hrát. Lidi tam dole poskakovali, mávali rukama atd. My ale SEDĚLY nahoře, kde nebyla žádná nálada z toho dole. Docela sem tem lidem dole záviděla, vlastně docela dost. Hlavně kvůli tomu, sme se z Magdou rozhodly na MCR sestoupit do toho mumraje dolů, do té tlačenice. Jak sme se rozhodly, tak sme taky udělaly. Hned na začátku přestávky jsme se rozloučily s mojí spolužačkou a vydaly jsme se hledat přijatelný místo v tý tlačenici. Mezi tím strhli pořadatelé červený plátno (nebo co to sakra bylo), co zdobylo pozadí podia a objevilo se tam černé, s nápisem MY CHEMICAL ROMANCE. Míst tam dole jsme vystřídaly snad deset. Mezi tim už ale nastoupili MCR!!!! První hráli Dead! Všichni dali ruce nahoru, aby mávali, skákali atd. takže z místa, který se nám předtím zdálo ideální, jsme najednou viděly houby. Na chvíli sem Magdu zanechala samotnou, se slovy, že se hned vrátim. Objevila sem uličku, která vedla až k podiu - jo uličku v tý tlačenici. Bylo mi to divný, ale téměř hned sem se dozvěděla, čím to. Bylo to totiž ze strany a jak se to podium osvětlovalo, nebylo tam vidět vůbec, ale naprosto vůbec nic. ALE na chvíli mi přálo štěstí :-D!!! Na pár vteřin bylo podium osvětleno trochu míň a já viděla na jednu krátkou; úžasnou chvíli Frankiemu zblízka do xichtíku :-D :-D :-D Pak už zas jen tma, takže sem se vrátila k Magdě. Společně sme se přesunuly trochu do strany a tam sem si nejdřív já, pak i Magra, postavily na takovej ten sníženej mantinel, kde sme viděly docela slušně. Tam už sme taky až do konce koncíku zůstaly. Začaly sme poskakovat, mávat and. spolu s davem. Gee toho sice moc nenamluvil, ale to nevadilo. Některý písničky sem si užila obzbvlášť. Třeba I'M NOT OK, I DON´ T LOVE YOU, TEENAGERS, HELENA, FAMOUS LAST WORD. Ale úplně nejlepší zážitek pro mě byly asi MAMA a CANCER - moje asi dvě nejoblíbenější. Když to tak shrnu, takhle sem si nezařvala, nezaskákala už hodně dlouho. Dobrý byly i chvíle, kdy nás Gee nechal zpívat, nebo když vzal jedno to světlo a mával jím na ten šílenej dav. Jak dlouho hráli, vážně nevim (hráli asi tak 14-17 písniček). Zato vim, že ve chvíli, kdy skončili, mi to připadalo jako 5 minut a zoufale sem chtěla ještě. U východu jsme se našly s Petrou i Luckou. Fr@nkie i s kámí už se někam stratily. Venku jsme si ještě vyzvedly plakátek a pak už jely domů. Přijel pro nás táta holek. Jen co sme vyjeli, zmínil se, že viděl jejich tour bus. Prej nějakej zlatoj bo co a hlídali ho poldové :-D No škoda, vrátit sme se už nemohli. Bylo to prostě úžasný, slovy nepopsatelný a kdo tam nebyl, nepochopí :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama